Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Právně jsou upraveny také v obchodním ...

Právně jsou upraveny také v obchodním zákoníku a ve smlouvě o termínovém vkladu.
Vznikají na základě smlouvy s různou lhůtou splatnosti (měsíce –roky).
Zpravidla jsou nabízeny pro standardní klienty, pro VIP klientelu se mohou poskytovat individuálně.

Rozdělení z hlediska času:
a) krátkodobé – do jednoho roku
b) dlouhodobé – nad jeden rok – vyšší úročení

Podle způsobu omezení nakládat s vkladem rozlišujeme:
a) vklady na termín nebo na pevnou lhůtu – kdy je předem stanovena lhůta vybírání vkladu, úročený pevnou úrokovou mírou, výběr v předtermínu za poplatek
b) vklady s výpovědní lhůtou – kdy se sjednává výpovědní lhůta (dny, měsíce, rok) před disponováním s vkladem

Podle ukládaného výnosu je členíme na:
a) pevné vkady na zaokrouhlené částky – na předem stanovený termín a pevně stanovenou úrokovou sazbu, charakterem se blíží k depozitním certifikátům
b) termínované vklady s nemomezenou výší vložené částky
c) otevřený vkladový účet – kdy klient může podle potřeby ukládat peníze, ale disponování s účtem je omezené jako u ostatních vkladů

Jsou vyráběny pečlivě jako ..

Jsou vyráběny pečlivě jako bankovky a chráněny ochrannými prvky.
Hodnota šeku je hrazena klientem již při nákupu šeku.
Při potřebě směnit šek v zahraničí zpět za hotovost, ho klient před bankovním úředníkem podepíše nebo před obchodníkem a ten jeho podpis srovná s prvním podpisem, kterým se šek opatřil při nákupu. Čímž došlo k ověření šeku metodou „prohlédni a srovnej“ a snižuje se tím riziko neoprávněného kproplacení při ztrátě či odcizení.

Termínované vklady
Jsou klienty (PO i FO) zřizovány za účelem zisku (výdělku).
Pro banku jsou tyto vklady stabilním finančním zdrojem, nejsou pracovně náročné, proto motivují klienty relativně vysokým úrokem (pevnou nebo pohyblivou úrokovou sazbou, popř. s různými bonifikacemi)
Vyšší úrokové sazby ovlivňuje výše vkladu a doba splatnosti nebo výpovědní lhůty.
Platí, že čím je vyšší částka a čím delší lhůta splatnosti nebo výpovědní lhůta, tím je vyšší úroková sazba.
Úroky se vyplácejí zpravidla spolu s vkladem po uplynutí lhůty splatnosti.
U dlouhodobých vkladů jsou připisovány začátkem roku a můžeme je vybrat do konce tohoto roku, potom se připisují ke vkladu.

Zúčtování po proplacení probíhá ...

Zúčtování po proplacení probíhá mezi národním eurocentrem . V Praze je při Živnostenské bance a eurocentrem výstavce šeku. Výhodou eurošeku je možnost cestovat bez hotovostních peněz, přičemž klient je neustále spojen s vlastním šekem.

Bankovní šeky se využívají jako náhrada hotovostního placení.
Výstavcem je banka nikoliv klient, ale na žádost klienta.

Postup:
Zákazník složí požadovanou částku jako proti hodnotu šeku v bance a banka vystaví šek. Banka se stává garantem proplacení šeku. Šek je vyplácen ihned po předložení, protože není třeba kontrolovat zůstatek na účtě. Jsou nabízeny v domácí i zahraniční měně.

Cestovní šeky
Nejsou šekem dle Směnečného a šekového zákona č. 191/50 Sb.
Řídí se obchodním zákoníkem. V textu není označeno slovem šek.
Odlišný je i způsob proplacení a oběh těchto šeků.
Vystavující banka pouze slibuje proplacení šeků.
Vydávají je velké mezínárodně uznávané banky nebo specializované společnosti (cestovní kanceláře), a to na předem stanovenou zaokrouhlenou částku ve volně směnitelné měně.

Schéma placení šekem

Výstavce šeku 1 Příjemce šeku
(kupující, dovozce) (prodávající, vývozce)
2 6

Účet kupujícího Banka prodávajícího
4 3 5
Šekovník, banka kupujícího

1) Kupující vystaví šek na sovu banku a předá je prodávajícímu
2) Prodávající zašle šek své bance
3) Banka zašle šek i inkasu šekovníkovi (bance kupujícího)
4) Šekovník zaúčtuje na vrub účtu kupujícího částku šeku
5) Šekovník uhradí částku šeku na účet banky prodávajícího
6) Banka informuje klienta (výpisem z BÚ) o připsání platby na jeho účet

Náklady: proplatit za vystavení šeku (šekové knížky), srážka za inkaso šeku při proplacení

Eurošeky patří mezi soukromé šeky. Jedná se o mezinárodní šekový systém, který je modifikací soukromého šeku. Klient je může žádat ke svému devizovému účtu po dodržení podmínek stanovených bankou ( disciplína placení, dodržení zůstatku). Eurošeky jsou nepřenosné, může je využívat jen oprávněný majitel. Spolu s šeky obdrží klient i záruční EC kartu. Plní totiž funkci garančního prvku (zaručuje proplacení EC šeku). Současně plní i funkci platební karty. Slouží jako identifikační nástroj, protože se musí klient vždy po vyplnění šeku podepsat.
Banky se zaručují, že šek při vyplnění vždy proplatí. A to i v případě nekrytého, odcizeného i ztraceného šeku, ale pouze ta banka, která tiskopisy zaručených šeků klientovi vydává.
Proplacení šeku je max do 400 DM na 1 šek, přičemž je možné použít najednou 10 šeků.
V ČR je to omezeno částkou Kč 5 600.- na 1 šek.

Záruční karta obsahuje:
a) číslo karty
b) číslo účtu výstavce šeku
c) dobu platnosti karty
d) podpisový vzor
e) hologram (bezpečnostní znak)

Výstavce může ustanovit, komu má být šek proplacen, potom rozeznáváme:

- šek na řad – je vystaven na určitou osobu a práva lze převádět indosamentem
- šek na jméno – je vystavený na určitou osobu (jméno) a musí mít doložku „nikoli na . řad“ a tím není možné převést šek na jinou osobu
- šek na majitele – šek, na němž není uvedena osoba, které má být placeno a k převedení šeku není potřeba žádného indosamentu, přesto bývá požadován a to z důvodů zajišťovacích (ručení za proplacení)

Proplacení šeku může být zaručeno třetí osobou, může to být kdokoliv kromě šekovníka, bývá označováno jako šekové rukojemství a třetí osoba se jenom podepíše na líci šeku a přidá doložku „jako rukojmí“ nebo i bez doložky a ručí buď za celou šekovou sumu nebo za část sumy. Klient nesmí vystavovat nekrytý šek.

Soukromé šeky
Výstavcem je soukromá osoba, jiná právnická osoba než banka. Jedná se o majitele šekové knížky vydávané k bankovnímu účtu. Kvalita šeku závisí na bonitě výstavce.
Není zpravidla ihned proplácen,je přijímán k inkasu.
Modifikace je šek zaručený, popř. eurošek – garance proplacení za určitých podmínek.

Šek je splatný při předložení, čili na viděnou ve stanovené lhůtě:

1) Šek vystavený v témže státě, kde je splatný. Pak musí být předložen k proplacení do 8 dnů ode dne vystavení.
2) Šek vystavený v jiném státě, než kde je splatný. Pak musí být předložen do 20-ti dnů ode dne vystavení.
3) Šek vystavený v jiném světadíle, než kde má být splatný. Pak musí být předložen do 70 ti dnů ode dne vystavení.

Pokud uplyne lhůta k přeložení, může výstavce šek odvolat, ale nemusí a pak bude proplacen i po lhůtě.

Banka je povinna před proplacením šeku provést cenzuru šeku, tzn. že musí zkontrolovat všechny náležitosti. Pak jej teprve proplatí, a to dvojím způsobem:
a) okamžitě proplatí a to tehdy, není-li pochyb o krytí šeku
b) převezme šek k inkasu, a to znamená, že proplatí sama až převezme peníze od šekovníka

Proplacení:

- v hotovosti
- převodem peněz z účtu na účet, je-li však opatřen doložkou „k zúčtování“

Křižování šeků omezuje proplácení šeku neoprávněné osobě. Křižuje buď výstavce nebo majitel účtu (šeku), a to na lícní straně, kde se to opatří rovnoběžnými čarami, razítkem
Dva způsoby křižování:
1) Všeobecné křižování – prázdné čáry nebo mezi čarami se napíše finančnímu úřadu, od tohoto okamžiku bude proplacen bance
2) Zvláštní křižování – od tohoto okamžiku bude šek proplacen konkrétní bance nebo jejímu klientovi

Pro použití šeku platí tzv. legitimační povinnost, tzn. klient musí prokazovat totožnost, pokud je vyplácen v hotovosti, tak se musí vyplácet v hotovosti podle vzoru.

Využití šeků:

- pokud není známo bankovní spojení příjemce
- bankovní spojení není dostatečně schůdné
- platba diskrétní povahy

Výhody šeků:
- při placen nahrazují hotové peníze
- snadná převoditelnost a oběh
- rychlá vymahatelnost pohledávky
- mezinárodní použití
Šek může být převáděn na jinou osobu, tzv. indosamentem nebo-li rubopisem, kdy majitel svým podpisem na rubu šeku převede všechna práva spojená s šekem na někoho jiného.

Druhy rubopisu:
a) biankoindosament – nevyplněný indosament („Lucie Výborná“)
b) vyplněný indosament – bude tam vypsáno jméno osoby, které může být šek proplacen a podpis dosavadního majitele šeku („Za mne na řad pana Josefa Tošovského““Lucie Výborná“)

Nepodstatné náležitosti šeku = další údaje, které zpravidla banky požadují:

- číslo účtu plátce
- konstantní symbol identifikující plabu
- číslo šeku

Podle charakteru výstavce, popř. podle způsobu použití rozlišujeme:
- soukromé šeky, eurošeky, zaručený šekový systém
- bankovní šeky, Money Orders
- cestovní šeky

Soukromé šeky vystavuje fyzická nebo právnická osoba, nikoliv banka. Bankovní šeky vydává banka, jsou povařovány za kvalitní. Cestovní šeky vydává specializovaná cestovní společnost na cestovní ruch nebo velká banka.

Zásady pro vyplňování šeků:
1) Vypsat trvanlivým způsobem – nikoliv tužkou
2) Všechny řádky vyplňovat odleva, zbývající prostory proškrtat, pozor ale nesmí se škrtat ani gumovat
3) Částku peněz psanou číslicemi bez mezery, částka slovy musí začínat velkým písmenem

Šeky

Šeky jsou vydávány k šekovatelným vkladům, běžným účtům ve formě šekové knížky. Šek je platební nástroj, je to druh platebního příkazu, kterým příkazce (obvykle majitel účtu) dává příkaz bance (šekovníkovi), aby zaplatil k tíži jeho účtu osobě uvedené na řadu šekovou částku. Šek je převoditelný CP, jehož náležitosti jsou upraveny zákonem č. 191/50 Sb.
Zákon směnečný a šekový. Zákon neuvádí žádnou definici šeku, pouze uvádí podstatné náležitosti šeku.
Zákon vychází ze Ženevské konvence a všechny státy, které ji podepsaly, mají stejnou úpravu šeku a směnek a patří sem většina evropských zemí, i některé jihoamerické.
Byla podepsána v roce 1931 a od té doby platí v nezměněné podobě. Vedle této úpravy existuje Anglosaská úprava je z roku 1882 a patří sem Anglie a její bývalá kolonie (Kanada, Austrálie, Anglie, Indie, Nový Zéland).

Podstatné náležitosti šeku
- označení, že se jedná o šek v textu listiny (ne jako nadpis)… Zaplaťte za tento šek…
- bezpodmínečný příkaz platit určitou částku peněz
- jméno šekovníka (peněžní ústav), tj. toho, kdo má zaplatit
- údaj místa, kde má být placeno (chybí-li, pak platí místo uvedené u šekovníka)
- datum a místo vystavení (chybí-li, pak platí místo uvedené u výstavce)
- podpis výstavce (musí se shodovat s podpisovým vzorem k účtu)
Pokud chybí některá z podstatných náležitostí, potom není listina platná jako šek.

Využití plateb. karet:

- k výběru hotovosti z bankomatu (musíme znát PIN)
- k přímému bezhotovostnímu placení
- pro využívání některých doprovodných služeb (různé formy pojištění, jako je cestovní pojištění, pojištění ztráty cestovních dokladů, pojištění zavazadel, asistenční služby, právní pomoc, odtahová služba, různé slevy)



Ochranné prvky plateb. karet slouží k znesnadnění padělání plateb. karet:
1) Hologram (měnící se barva trojrozměrného obrazce
2) Podpisový proužek – slouží k tomu, abychom se tam podepsali a ke srovnání
3) Ochranná vlákna viditelná v ultrafialovém světle
4) Speciální tisk karty – embosované – vyražení údajů vnímaných nejen elektronicky
- neembosované – údaje nejsou tištěné, vnímány elektronicky
5) Kód za magnetickým proužkem

Banky vydávají různě druhy karet:

- pro fyzické osoby
- pro právnické osoby
- pro použití v tuzemsku
- pro použití i v zahraničí
Pro VIP klienty existují prestižní karty.

Výhody plateb. karet:
- jednoduchý přístup k financím
- vyšší bezpečnost
- úspora času
- výhodnější kurz pro zúčtování zahraničních plateb
- doplňkové služby
- prestige

Nevýhody plateb. karet:
- riziko zneužití
- poplatky spojené s používáním

2) Jméno držitele plateb. karty

– či jiná identifikace – RČ, číslo OP, ale tomu se bráníme páč . RČ je velkým zdrojem informací o nás
3) Číslo platební karty
4) Doba platnosti karty
5) Záznam dat může být formou – magnetického kroužku
- mikročipu
- optického nebo laserového záznamu

Magnetické karty s mikročipem jsou nejrozšířenější, jsou relativně jednoduché, snadno se vyrobí a s nízkými náklady na výroby .
Čipové karty s mikročipem mají několikanásobně větší kapacitu než magnetický proužek. Jsou ale nákladné na výrobu – ČSOB.
Určitou formou čipové karty jsou tzv. elektronické peněženky, což jsou předplatné karty. Klient zaplatí kartu a částku, která je v kartě nabitá a pak ji využívá k drobným nákupům a mohou se dobíjet z účtu.
Laserové optické karty jsou nesmírně drahé, ale hlavně to čtecí zařízení. Proto se v bankovnictví moc nepoužívají a jsou od 80. let v USA.

Druhy plateb. karet:

- kreditní
- debetní

Kreditní platební karty jsou spojeny s možností čerpání úvěru podle bonity zákazníka, kdy je mu stanoven tzv. úvěrový limit. Jedná se o typický krátkodobý úvěr se splatností do 1 roku, úroková sazba kolem 14% , jedná se o revolvingový (opakovaný ) úvěr. Určitou formou kreditní platební karty je CHARGE karta, která je zvláštní v tom, že zákazník má odklad placení, kdy dostane držitel karty měsíčně soupis všech transakcí, které provedl a do 14-ti dnů musí vyrovnat závazek z toho soupisu vyplývající (banka po celou dobu úvěruje bez úrokové sazby).
Obecně platební karta slouží k placení v hotelech, u pump a k použití do bankomatu.
Debetní platební karty nejsou spojeny s možností čerpat úvěr, ale jinak se využívají jako kreditní platební karty.

Náležitosti platební karty:
1) Označení vydavatele platební karty – bankovní asociace (VISA, EUROCARD)
- finanční společnosti (Dinners club)
- telekomunikační spol, obch. domy

Význam pro klienta:

- vysoce likvidní zdroj
- omezuje riziko při transportu hotovosti

Význam pro banku:
- nákladný zdroj, náročný na zpracování (je s nim spojeno velké množství pracovních úkonů a proto je zatížen různými poplatky)
- získané zdroje použije při aktivních obchodech
- malá spolehlivost zdroje
- spojení s velkým množstvím klientů


Platební karty

Jsou vydávány k šekovatelným vkladům.
Karty vznikly v USA ve 20. letech, přičemž sloužily k nákupu zboží a služeb v síti čerpacích stanic firmy GENERAL PETROLEUM
Byly vydávány jako věrnostní pro nejlepší zákazníky. Nebyly plastikové, ale byly plechové. Měly jednu nevýhodu, byly omezeny na jednu síť svého dodavatele. Od 50. let se začaly používat hromadně a zasloužila se o to společnost Dinners club. Přidaly se k ní i banky a se vznikem zúčtovacích center se začaly používat po celých státech USA.
V roce 1968 se zavedly bankomaty, čímž byla dána dostupnost i pro střední vrstvy.

Jsou právně upraveny v obchodním ...

Jsou právně upraveny v obchodním zákoníku a ve smlouvě o běžném účtu.
Jsou zřízeny na základě písemné smlouvy.
Majitel účtu může vypovědět až na konec měsíce následujícího po měsíci, kdy byla žádost doručena.
Tomuto typu účtu můžeme dostat šekovou knížku a platební kartu.


Podle toho, kdo je ukládá, rozlišujeme:
a) vklady podniků – převažující firmy si udržují poměrně vysoký zůstatek, i přestože se mění (tvoří 50% vkladů na viděnou)
b) vklady obyvatelstva (žirové) – přibývající díky bezhotovostnímu platebnímu styku a jsou využívány k inkasním platbám (nevýhodou je malý zůstatek) – 25% vkladu na viděnou
c) vklady vlády – s malým podílem a vyplývají z přechodného přebytku vybraných daní, spravuje centrální banka
d) vklady od jiných bank – vyplývají ze zprostředkování platebního styku, a to přes clearingové centrum, a nebo vyplývají z korespondenského systému

Navazující produkty: šeky, platební karty

Tyto cizí zdroje si banka člení podle druhu obchodního partnera na:

a) primární zdroje, které získávají od soukromých osob a nebankovních institucí
b) sekundární zdroje, a ty získávají od jiných peněžních institucí nebo ústavu

Primárními zdroji disponuje jenom pár velkých bank nebo pojišťoven, tudíž převažují sekundární zdroje získané na mezibankovním trhu

Vklady na viděnou (šekovatelné, vista vklady, na požádání)
Jsou to okamžitě splatné vklady na běžných účtech (vklady s neustále se měnícím zůstatkem).
Jsou zřizovány za účelem platebního styku čili vyplývají z podnikatelské činnosti.
Podnikatel si založí šekovatelný vklad ve formě běžného účtu a nepodnikatel ve formě sporožirového účtu.
Mají pro klienty vysoký stupeň likvidity a tudíž jsou pro banku velice nákladné (nákladovost v pracovních nákladech), což se banky snaží kompenzovat nízkými úroky a vysokými poplatky.
Nejvíce jsou používány jako podnikatelské vklady.
Musí být minimální vkladní zůstatek, který dohromady tvoří sedlinu počátečních zůstatků = trvalý peněžní zdroj pro banku.

5) Skupina s 100% rizikem ...

5) Skupina s 100% rizikem a tedy vyžaduje krytí VK ve výši 8% - představuje aktiva a úvěrové obchody s vysokým stupněm rizikovosti – úvěry soukromému sektoru (tj. podnikům a obyvatelstvu), úvěry vládám, bankám a jiným subjektům v zemích s finančními a hospodářskými obtížemi (rozvojové země) a ostatní nezajištěné úvěry.

Aplikace COOKE-RATIO je v pravomoci národního zákonodárství a centrální banky.
Nároky na VK mohou být v jednotlivých zemích přísnější než určuje pravidlo.
Zařazování aktiv do rizikových skupin závisí na národních podmínkách.

Cizí kapitál
Cizí kapitál je představován různými druhy vkladů, které banka nakupuje a člení je podle různých hledisek:
a) podle měny – korunové
- cizoměnové
b) podle subjektu – fyzickým osobám
- právnickým osobám
c) podle času – vklady na viděnou (šekovatelné, na požádání, vista vklady)
- termínované vklady
- spořící vklady

Tímto problémem od 40. let se bankovníci ...

Tímto problémem od 40. let se bankovníci pokoušeli určit velikost VK a za 40 let se jim to podařilo (období světové úvěro-dlužnické krize) hledáním řešení, jak špatně klasifikované úvěry zahrnout mezi daňově uznatelné náklady.

Za vybraná aktiva se dosazují rizikově vážená aktiva, jednak podle charakteru (povahy), dlužníka, druhu operace, doby, na které jsou obchody sjednávány, a přičemž se bere v úvahu riziko. Minimálně by mělo být podle Cookova pravidla 8% VK – pravidlo nařízeno bankám provádějící mezinárodní obchody.

Rozvahové položky členíme do pěti skupin podle rizikovosti:
1) Bezriziková – nevyžaduje krytí VK (likvidní aktiva s jistou návratností) – pokl. Hotovost, vklady u ČNB, úvěry vládám vlastních zemí anebo zemi, které mají přístup k finančním zdrojům mezinárodních institucí (MME), soukromé úvěry zaručené těmito vládami či ČNB
2) 3) 4) Skupina s rizikem od 10 do 90% - sem jsou zařazeny úvěry místním samosprávným celkům (okresu, obci…), soukromé úvěry jištěné samosprávnými celky, vklady a úvěry poskytnuté druhým bankám, soukromé úvěry jišťěné jinými bankami, hypotekární úvěry a ostatní zajišťované půjčky

Úkoly vlastního kapitálu

1) VK je zdrojem financování, a to především v době vzniku banky, kdy je důležitý pro získání licence (čili povolení podnikat), kdy je požadovaná jeho výše pul milionu, v této fázi slouží k pořízení budov, pozemků, k vybavení a částečně k pořízení počátečního provozního kapitálu
2) Slouží ke krytí ztrát a peněžního deficitu – dostatečná výše VK zaručuje solventnost banky, jelikož umožňuje vyplácet vklady i v nepříznivých dobách banky a to tím, že banka sníží VK, s čímž je schopna vyplácet klientům. Stejně tak dostatečná výše VK zabezpečuje likviditu banky, a to v případech kdy klienti neočekávaně vybírají své vklady
3) VK plní funkci důvěry tzn. Čím je vyšší, tím je banka pro klienty jistějším partnerem. Výši VK je i nástrojem reprezentace a mezibankovní konkurence.
4) VK má funkci úvěrové brzdy – využívá ji ČNB a velikost (násobek) VK slouží jako limit pro velikost povolaných úvěrů čili reeskontních úvěrových obchodů. VK se stává základem, podle kterého ČNB stanovuje reeskontní obchody (reeskontní konfigent).

Přiměřenost VK
To je ukazatel, který objasňuje do jaké míry VK je dostatečnou zárukou za rizika, která banka podstupuje při svých obchodech. Ale nelze odpovědět, jak velký VK by měl být a to je dáno tím, že banky jsou různě velké s různorodým počtem klientů a s různou specializací (banka s vyšším podílem úsporových vkladů je považována za méně rizikovější)

Možnosti zvýšení vlastního kapitálu banky:

- další emisí akcií
- doplnění ze zisku

Vlastní kapitál je rozčleněn:
1) Základní kapitál – jsou to plně zaplacené kmenové akcie v nominální hodnotě
2) Rezervní fond – je bankou povinně ze zákona tvořen z titulu akciové společnosti ze zisku do výše 20% základního kapitálu a slouží ke krytí případných ztrát z činnosti bank
3) Kapitálové fondy netvořené ze zisku – ážiový fond, který je bankou zřízen z rozdílu mezi nom. hodnotou akcie a tržní cenou za níž banka svoje emitované akcie prodává na trhu
- další kapitálové fondy tvořené z dotace – především z bezplatně nabytého majetku
4) Rizikový fond – banky si jej musí tvořit, a to na problémové úvěry, na klasifikované portfolio CP, je tvořen ze zisku
5) Skryté rezervy – za účelem rovnoměrného vykazování zisku, tj. vyplácení rovnoměrných dividend
6) Čistý zisk

Nekontrolovatelnými nebo částečně ...

Nekontrolovatelnými nebo částečně kontrolovatelnými položkami jsou vklady termínované, úsporové a na viděnou, přičemž termínované a úsporové vidíme jako částečně kontrolovatelné.

Při řízení pasiv musí banky dodržovat zlaté pravidlo bankovnictví (Otto Hiebner)
to znamená, že aktivní obchody bank musí z časového hlediska odpovídat pasivním obchodům.


Členění bankovních pasív na jednotlivé druhy a charakteristika druhů bank. pasiv

Bankovní pasiva lze rozdělit na dvě skupiny:
a) vlastní kapitál
b) cizí kapitál

Vlastní kapitál banky
Vlastní kapitál banky má v pasivech banky kvantitativně malou váhu, tím více však vyniká jeho kvalitativní funkce. Vytváří se při vytvoření banky.

Řízení vlastních prostředků je důležité, ...

Řízení vlastních prostředků je důležité, protože tvoří základ provozu banky a spočívá ve schopnosti uspokojit zájmové skupiny, které jsou zainteresované na kapitálových položkách (např. investoři, akcionáři, bankovní dohled ČNB, finanční analytici)

Při řízení pasiv musí banka zvažovat především:
- poměr mezi vlastníkem a cizím kapitálem
- charakter a struktura vkladů (poměr mezi vklady na viděnou a termínované vklady)
- výši úrokové míry, kterou je ochotna platit vkladatelům
- výši úvěru od jiných bank
- další možnost získání finančních zdrojů (např. emisi obligací)

Každá banka se snaží najít vhodnou skladbu svých pasiv.
Při samotném řízení pasiv z krátkodobého hlediska vzniká problém s kontrolou jednotlivých položek rozvahy, a proto se člení na dvě skupiny: kontrolovatelné x nekontrolovatelné
Kontrolovatelné položky mají tu výhodu, že jejich slaďování může banka přímo ovlivnit. Kontrolovatelnými položkami jsou depozitní certifikáty, zpravidla krátkodobé cenné papíry a obligace, tj. dlouhodobé CP a úvěr od jiných bank, popř. úvěry od centr. bank

Vedení banky musí rozhodnout:

1) do jakých aktiv a kolik investovat, jedná se o tzv. investiční rozhodování, které je součástí řízení aktiv
2) jaké prostředky mají být získány za účelem financování aktiv, jedná se o řízení kapitálu
3) jakou část zisku si má banka ponechat a kolik má vyplatit majitelům akcií

Řízení bankovních pasiv je věcí nedávnou, protože bankovní politika se tradičně soustředila na řízení aktiv, protože struktura vkladu je víceméně daná a považována bankou za neovlivnitelnou s výjimkou čerpání úvěrů od centr. banky.

Řízení pasiv zahrnuje:
a) řízení depozit
b) řízení vlastních prostředků

Řízení depozit zahrnuje řízení veškerých závazků za účelem financování rostoucích aktiv. Jejich cílem je investovat získané prostředky na straně aktiv.

Tyto pasiva banka používá k financování ...

Tyto pasiva banka používá k financování svých aktiv a k provozu svého hmotného majetku.
Na straně pasiv v bilanci obchodních bank dochází k té zvláštnosti, že pasiva se skládají většinou z finančních závazků (depozit)

Pro pasiva je typické:
a) krátkodobá povaha depozit
b) vysoký bilanční podíl cizích peněz v porovnání s vlastními prostředky

Vlastní prostředky jsou v menšině, ale zjišťuje se jejich podíl pomocí ukazatele multiplikátoru vlastních prostředků (VM) a měří vztah mezi součtem všech aktiv (A) a součtem všech vlastních prostředků / vlastního kapitálu (K).

VM = A/K

Tento vztah nám ukazuje, kolikrát jsou aktiva větší než vlastní kapitál.
Ke zvláštnosti strany pasiv bilance banky dochází i ve spojení s výkaze Z/Z a to v tom, že depozita způsobují náklady ve formě úroků uhrazených a též ve formě administrativních prací.
Z části přináší i výnosy ve formě poplatků za vedení účtů.
Největšími nákladovými položkami jsou pasivní úroky, osobní náklady a náklady na bankovní informační systém.
Nástrojem dodržování cílů (rentabilita, likvidita, riziko) je řízení bankovních aktiv a pasiv.
Umění řídit banku spočívá v provádění obchodní politiky, která na jedné straně uspokojí akcionáře a na druhé straně centrální banku (ta chce bezpečnost).
Stejně jako u jiných soukromých objektů je nejvyšším cílem při řízení banky maximalizace zisku (dlouhodobě, nikoliv krátkodobě).
Zisk se definuje jako rozdíl mezi hrubým výnosem na jedné straně a veškerými úrokovými náklady a všemi zbývajícími náklady plus s daněmi na straně druhé.

Dlouhodobou maximalizaci zisku lze uskutečnit podle následujících postupů:
Řízení úrokové marže Maximalizace rozdílu mezi hrubým výnosem úroků a úrokovými náklady
Řízení nákladů Kontrola a maximalizace neúrokových nákladů
Řízení daní Minimalizace všech daňových nákladů
Řízení likvidity a vl. prostředků Optimalizace

Aktiva se musí rovnat pasivům.

Z rozvahy vyplývá členění bankovních obchodů:
a) Aktivní obchody (poskytování úvěrů, obchodování s CP a vklady od jiných bank)
b) Pasivní obchody (zahrnují převzetí, nákup a uložení cizích peněz ve formě depozita - vkladu, emise vlastních dluhových cenných papírů, oproti zaplacení úroku bankou klientovi, tj. smluvnímu partnerovi, půjčování si od jiných bank a navyšování základního kapitálu)

Kromě těchto dvou základních operací provádí banka:
a) bilančně neutrální obchody (zprostředkování plateb. Styku, úschova, poradenská činnost, prodej CP za klienty)

Za tyto obchody nepřijímají úroky, ale poplatky.
Tyto bilančně neutrální obchody se projevují ve výsledovce.
Jsou hodně náročné na personál (mzdy zaměstnanců).

Podstata bankovních pasiv

Z rozvahy banky vyplývá, že pasiva představují závazky banky, a to závazky dvojí:
a) vůči subjektům, které bance svěřily dočasně volné peníze
b) vůči subjektům, které do banky vložily peníze jako podnikatelský kapitál (v podobě akcií)

Pokladní hotovost

Pokladní hotovost Vklady – na viděnou
Splatné cenné papíry a kupóny - úsporové
Šeky - termínované
Směnky, st. pokladniční poukázky Úvěry od centr. banky a od jiných bank
Vklady u jiných peněžních ústavů Emitované obligace
Cenné papíry Průběžné úvěry
Konsorcionální účasti Účelové rezervní fondy
Majetkové účasti Ostatní pasiva
Úvěry a půjčky klientům Vlastní zdroje
Průběžné úvěry (trojstranné obchody) Základní kapitál
Pozemky, budovy, zařízení a ost. aktiva Rezervní a jiné fondy
Nerozdělený zisk

Bilance banky a její rozbor

Uvedené cíle (zásady) bankovního podnikání se promítají v bilanci (rozvaze), tedy v aktivech (představující potřeby banky ) a v pasivech ( představující zdroje pro krytí potřeb).
Banky jako akciové společnosti musí rozvahu zveřejňovat minimálně jednou za rok, a to ve zjednodušené podobě.

Dvojí forma rozvahy:
a) Horizontální – použití pro zveřejňování (čte se od zdola nahoru)
b) Vertikální – pro školní potřeby (čte se zprava doleva)

Bilance obchodní banky má tyto hlavní položky:

AKTIVA PASIVA

Cizí kapitál
PMR

ŘÍZENÍ BANKOVNÍCH PASIV

- Bilance banky a její rozbor
- Podstata bankovních pasiv, členění bankovních pasiv na jednotlivé druhy a charakteristika druhů bankovních pasiv (vše o VK – přiměřenost, úloha a vše o cizím kapitálu – význam banky)
- Zájem státu na důvěryhodnosti bank (pojištění vkladů)
- Volné peníze v ekonomice (úspory = volné peníze)
- Poptávka po penězích
- Vztah mezi spotřebou, úsporami a investicemi
- Úspory a růst ekonomiky


K základním obchodům bank patří nákup a prodej kapitálu a poskytování dalších finančních služeb spojených s úschovou a řízením kapitálu.
Banky jsou tedy instituce, které se specializují na obchodování s peněžním kapitálem. Ve srovnání s jinými podniky obchodují převážně s cizím kapitálem, nikoliv s vlastním, ten je poměrně malý.
Vlastní kapitál se pohybuje zhruba od 2 – 10 % z celkových pasiv banky.

Agentura určí tým analytiků, ...

Agentura určí tým analytiků, těm jsou předány písemné materiály nejméně za 5 let zpátky s historickými, ekonomickými a finančními daty – právní dokumenty.
Prostudují materiály, pak následuje schůzka s managementem a pak se pohybují po bance
Efektivní řízení všech činností a rizik v bance je možné pouze tehdy, má-li banka kvalitní kontrolní systém.
Jeho základními prvky jsou organizační struktura, která jasně vymezuje odpovědnosti a pravomoci a dále spolehlivé informační systémy pro řízení.

Význam kontroly pro řízení

Kontrolní systémy
Tvoří je politika, praxe a postupy, které využívá představenstvo a management k řízení banky.
Sledují měří a řídí rizika jednotlivých bankovních transakcí a určují způsob, jakým představenstvo řeší možné odchylky a problémy.
Prostupují celou bankou, jsou určovány představenstvem a realizovány každodenní činností jak na úrovni vrcholového řízení tak na úrovni divizí a poboček.

Hlavní ratingové agentury:

Jejich přednostmi je nezávislost a dostatečná analytická kapacita.
V současné době jsou nejznámějšími:
1. MOODY´S Investors service – založeno roku 1900, jméno dle Johna Moodyho - finanční
analytik z New Yorku
2. STANDARD and POOR´S CORPORATION – založeno 1860 Henrym Poorem - želez-
ničář, inženýr, projektoval železnice USA
3. IBCA – evropská agentura od roku 1978 je největší evropskou, vzniká v Londýně pro
hodnocení britských korporací
4. JBRI – vznik 1978 v Japonsku a založil ji časopis NIKE, má význam spíše lokální

Udělení ratingu o 1. a 2. agentury je prestižní záležitost.
Poplatky za získání ratingu jsou 30 000 – 75 000 dolarů.

Rating komerčních bank
Je to standardní postup.
Všechny informace jsou přísně důvěrné a zpravidla nejprve se žádá o prozatímní rating.
Zadavatel chce posoudit zda hodnocení bude sloužit jeho cílům.
Pokud ano a hodnocení je pozitivní, pak teprve žádají o formální rating oficielně.

Regulujícími subjekty jsou supervizoři, ...

Regulujícími subjekty jsou supervizoři, u nás je v současnosti jediným supervizorem ČNB.
Stát dohlíží také prostřednictvím svých orgánů – MF
Jejich činnost je upravena v zákonech a navazujících předpisech.
U nás je to zejména Zákon o bankách, včetně povinnosti auditu a archivování dokladů o uskutečněných obchodech.
Součástí kontroly je i externí audit.

Externí audit
Je audit, který provádí profesionální instituce, tedy pracovníci stojící mimo auditovanou banku.
Jeho cílem je poskytnutí informace vlastníkům, věřitelům, investorům na kapitálovém trhu nebo klientům, zda roční uzávěrka banky objektivně odráží hospodářské výsledky a změny ve finanční situaci v určitém období a zda je vše v souladu s obecnými účetními zásadami.
Na rozdíl od interního auditu se omezuje pouze na hospodářsko – finanční oblast.
Závěrečné stanovisko auditora je předneseno na valné hromadě a je součástí výroční zprávy.

RATING

Banky jsou součástí kapitálového trhu a pro investory na tomto trhu je nezbytnou součástí při každé finanční transakci zhodnotit důvěryhodnost – KREDIBILITA subjektu, čilí té banky.
Jejím standardním vyjádřením se od 20. století stal RATING.
Rating v nejširším slova smyslu znamená hodnocení, čili je to informace, která umožňuje investorovi posoudit míru rizika jeho investice.
V užším slova smyslu je rating hodnocení pravděpodobnosti, že hodnocený subjekt dostojí svým závazkům formou placení jistiny a úroků, které vyplývají z emise CP, půjček či přijatých depozit. Rating provádí specializované ratingové agentury.
Banka nemůže získat rating dříve než dojde k hodnocení dané země, dané ekonomiky.
V rámci škály hodnocení existují 2 základní stupně ratingu:
- spekulativní rating – vyjadřuje značné riziko investice do jejích oceněných CP
- investiční rating – ten charakterizuje bezpečnost investice (je o řád výše než
spekulativní) např. na veřejném trhu v USA a Japonsku CP se
spekulativním stupněm ratingu nesmí vstoupit.

Vnitřní a vnější audit

Interní audit
V bankách stále nabývá významu
Interní audit je důležitou součástí vnitřní kontroly
Na rozdíl od kontroly je smyslem auditu zjišťovat problémy spojené s činností systému řízení a podávat informace o funkčnosti tohoto systému.
Interní audit se považuje za aktivní nástroj vrcholného managementu, protože trvale dohlíží na účinnost kontroly a její přiměřenost.
Poukazuje i na nedostatky kontrolního systému a navrhuje v něm změny.
Interní audit pracuje pro vedení jeho cílem je pomáhat managementu.
Součástí interního auditu je poskytovat doporučení, rozbory, poradenství, hodnocení, to aby banka dobře pracovala.
Podléhají mu všechny bankovní činnosti.
Provádějí ho vnitřní pracovníci banky, kteří jsou přímo podřízeni nejvyššímu vedení.
Interní audit se využívá i jako školící středisko v našich bankách.
Vnější kontrola banky
Zahrnuje: Kontrola prováděná státem
K jejímu provádění jsou makroekonomické důvody, a to měnová politika, jednak podpora bezpečnosti a důvěryhodnosti bankovního systému v dané zemi, zejména ochrana klientů před nadměrnou rizikovostí a možnými podvody bank.
Bankovnictví je nejvíce regulovaným odvětvím s nejpřísnějším dohledem.

Kontrola činností v bance

Podstatou kontroly je porovnání požadovaného stavu se stavem skutečně zjištěným a vyhodnocení odchylek a přijetí závěrů a opatření ke korekci.
Smysl kontroly je především ve zpětném vlivu na výsledky kvalitu služeb a na její vývoj v budoucnosti.

Z hlediska banky rozlišujeme kontrolu vnitřní a vnější.

Vnitřní kontrola
Je založena na vnitřním kontrolním systému, který spočívá především na managementu a na odborných útvarech nebo na specializovaných pracovnících.
Je důležité, aby byla jasně vymezena pravomoc a odpovědnost jednotlivých pracovníků a aby fungoval vnitřní informační systém.
Vnitřní kontrola prostupuje celou bankou a je představená představenstvem.
Důležitou součástí vnitřní kontroly je interní audit.

Vnější kontrola
Je uskutečňována orgány mimo banku, kterými jsou auditoři, mezinárodní organizace, klienti, konkurence, veřejnost a sdělovací prostředky, státní orgán.

Hospodaření banky

Banka musí mít takový objem likvidních prostředků, aby byla schopna hradit své závazky. Analyzuje rozsah a typy vkladů a s tím spojené úrokové náklady, aby jim přizpůsobila svou úvěrovou politiku.
Existuje tzv. zlaté pravidlo bankovnictví, které znamená sladit dobu splatnosti aktiv s dobou splatností pasiv, tzn. dlouhodobé úvěry jsou financovány z dlouhodobých finančních zdrojů.

Hospodaření banky za určité období je sledováno pomocí výkazu zisků a ztrát (výsledovky)
Hospodářským výsledkem může být zisk nebo ztráta.
Ztráta má krátkodobé opodstatnění, neměla by být vyšší než zdroje krytí (rezervní fond), pokud převýší bankovní kapitál, dojde k řízení o úpadku, nebo je banka nabídnuta ke koupi.
O ziskovosti banky vypovídá ukazatel rentability.
Obvyklá výše tohoto ukazatele činí 1 – 6 %, u světových bank je to kolem 5%.
Podle Cookova pravidla platí, že výše vlastního kapitálu by měla tvořit alespoň 8% v bankách.

Vymezení vlastního kapitálu:

B) základní kapitál – plně zaplacené akcie v nominální hodnotě
C) RF – je tvořen ze zisku, je do výše 20% základního kapitálu
D) kapitálové fondy – nejsou tvořeny ze zisku např. ážiový fond, který je tvořen
z rozdílu nominální a tržní hodnoty akcie a další kapitá-
lové fondy tvořené z dotací, nebo přeceněním majetku
nebo bezplatným nabytím majetku.
E) zisk

Financování z hlediska zdrojů peněz:
- vlastní (vklad majitele, společníka, emise akcií)
- cizí (bankovní úvěr)
- obchodní úvěry (dodavatel čeká než zaplatí odběratel, různé druhy půjček leasing
obligace)
- samofinancování ( z nerozděleného zisku, dividend, podnik reinvestuje)

Nejrozšířenější formy uspořádání prostoru pro zákazníka:

1. třízónové uspořádání
- informační zóna – zde probíhá 1. kontakt se zákazníkem kde jsou mu podávány
informace obecného charakteru a popř. jsou mu vydávány
propagační materiály banky.
- pokladní zóna – zajišťuje veškeré finanční a směnárenské operace, jejich počet je
různý. Některé pokladny mohou být pro výběr jiné pro příjem.
- poradenská zóna – zde se poskytují speciální informace individuálního charakteru a
bývá umístěna mimo 2 předchozí zóny, vyžaduje diskrétnost.
2. servisní centrum
Dnešní trend, kdy se jedná o jednozónový model, který se využívá v případě organizačního uspořádání podle klientů. Klient přichází ke svému bankovnímu poradci, do svého centra. U nás se využívá u VIP klientely.

3. dvouzónové uspořádání
Tradiční forma využívaná už dávno v minulosti, kdy vedle sebe existují zóny přepážek a zóny pokladen. U přepážek se obchody uzavírají u pokladen pak probíhá peněžní operace, ale od toho se upouští.

Principy pro organizování průběhu činností:

1) rychlost – rychlé účtování, okamžité poskytnutí žádaného úkonu, zkracování čekacích
lhůt. Tento princip má největší vliv na činnost banky
2) jistota – souvisí se snížením rizika při provádění obchodů jednak uvnitř banky (kon-
troly proti zpronevěře, komisielnost) a vně banky (zabezpečení ochrannou
službou proti přepadení)
3) hospodárnost – organizovat práci tak, aby se co nejlépe využívaly pracovní činitelé a
zdroje.

Z pohledu zákazníka se organizování a uspořádání průběhu činnosti jeví jako uspořádání prostoru pro zákazníka.

Delegování

Znamená přenášení pravomocí a odpovědnosti na nižší stupeň řízení. Tím dochází k decentralizaci.
Výhodou je větší pružnost při řízení a vyšší motivace.

Při přenášení pravomoci a odpovědnosti opačným směrem (to je na vyšší organizační článek) dochází k centralizaci
Její nevýhodu je malá pružnost popř. přetížení řídící jednotky.
Výhodou je jednotné rozhodování.
V bankovní praxi se kombinují oba přístupy.

Místní uspořádání bank
Banka může poskytovat své služby na 1 nebo více místech.
V tom případě tvoří systém poboček.
Systém poboček je uplatňován tam, kde se poskytují opakované hromadné rutinní služby.
Tento systém je buď centralizovaný nebo decentralizovaný.
V praxi se oba přístupy kombinují.
Systém poboček je upřednostňovaným systémem.
Množství a velikost poboček závisí na velikostí banky, počtu klientů a rozsahu nabízených služeb.
Banka musí hledět na efektivnost poboček.

Systém jediné banky

Bankovní služby mohou být nabízeny hospodárněji díky centralizaci.
Z marketingového hlediska si tento systém mohou dovolit jen některé banky (E-banka).
Obecně platí, že se uplatňuje tento systém u služeb spojených s velkými riziky, u služeb málo častých, u služeb vysoce odborných nebo vysoce problémových.
Klient rozhoduje zpravidla dle kvality a pověsti banky, vyhledá si ji a dojede za ní.
Zpravidla se jedná o banku úzce specializovanou na sortiment nabízených služeb nebo cílovou skupinu zákazníků.

ORGANIZOVÁNÍ PRUBĚHU ČINNOSTÍ V BANCE
Týká se pracovního procesu ve vztahu k místu a času.
Pracovní proces je tvořen řadou úkonů, které mohou být vykonávány buď na
- 1 místě banky
- více místech banky

Rozdíl mezi průběhem práce v bance a v podniku je především v co nejkratším průběhu činností v bance.

Klienti jsou zpravidla zařazováni do těchto skupin:

4) občané s průměrnými příjmy
5) občané s nadprůměrnými příjmy (malé a střední firmy, velké
společnosti, ostatní organizace)


Výhodou organizace těchto klientů je pro banku v tom, že klienta zná, může rychle reagovat na jeho přání.
Pro klienta je výhoda v tom, že má jedno okénko.
Pro pracovníky je to ale náročnější způsob, vyžaduje vyšší kvalifikaci pracovníků.

V praxi vznikají různé hybridní soustavy, obě soustavy se prolínají, ale jedna z nich převládá


Centralizace a decentralizace delegování
Při vytváření organizační struktury (hierarchie) dochází k delegování pravomocí a odpovědnosti.
Pravomoc
Je právo rozhodovat a vydávat příkazy k provedení rozhodnutí. Pravomoc by měla být v souladu s odpovědností za vydané rozhodnutí.

Důležité je pořadí, které se může kombinovat

Kromě bankovní sítě mají banky možnost zakládat sesterské a dceřinné společnosti, které jsou pak samostatnými právními subjekty.
Organizování v bance je specifické oproti organizování v jiných odvětvích, a to proto, že k základním prvkům organizování (práce, místo, čas) navíc přibývá monetární faktor.
Organizační struktura se v bankovní praxi vyskytuje dvojího druhu:
1) organizace podle výkonů (činností)
Je to tradiční uspořádání organizace banky.
Tento typ organizace vychází z předpokladu, že specializace na nějakou činnost je méně
nákladná pro banku a je preciznější její výsledek, ale nebere se ohled na klientelu.


2) Organizace podle klientů
Toto uspořádání vychází z předpokladu, že klienty banky lze rozdělit do určitých skupin dle jejich požadavků, které jsou podobné.
Pro klienta je tato organizační struktura výhodnější, je totiž obsloužen u jednoho okénka.

Při své činnosti se pracovníci banky většinou řídí těmito principy a zásadami:

- dodržování bankovního tajemství
- trvalá péče o klienta
- dodržování všeobecně závazných pravidel, předpisů (nadřízený x podřízený)
- minimalizace rizika prostřednictvím kolektivního posuzování
- osobní odpovědnost
- hmotná zainteresovanost
- dobrá informovanost
- dodržování BOZP
- schopnost spolupráce

Tyto principy a zásady jsou výsledkem správného fungování banky.

Pro banku je velice důležitá bankovní síť
V současnosti zatím platí, že poukazuje na velikost a sílu banky.
Při její tvorbě se berou v úvahu 3 kritéria:
- složení bankovní klientely
- teritoriální kritérium
- druhy bankovních operací

Organizační jednotky banky:

1. ústřední = centrála banky – vykonávají především koncepční, řídící a kontrolní činnost
vůči ostatním organizačním jednotkám, přičemž současně působí i jako výkonná jednotka (přijímá vklady, poskytuje úvěry apod.)
2. pobočky banky = filiálky – jsou výkonné organizační jednotky s plnou funkcí banky expozitury mají omezenou činnost
3. účelové jednotky – zajišťují bezporuchový běh banky, např. pro zajištění počítačové
sítě.
V současné době je trendem zřizovat hlavní pobočku, ta vykonává ty činnosti, které se v bance doposud nedělaly, nebo jejich provádění dříve všemi pobočkami bylo neefektivní a neracionální.
Hlavní pobočka netvoří zvláštní stupeň řídící struktury a nemá rozhodovací pravomoc vůči ostatním pobočkám.

Banky si v zájmu řízení operativnosti zřizují specifické organizační útvary:

- výbor
- ve formě pracovní či odborné komise
- projektový tým

Všechny organizační jednotky banky jsou řízeny kombinací ekonomického a direktivního řízení.
Znaky ekonomického řízení:
- maximalizace zisku formou samofinancování
- motivace, zásada kariérového růstu, sankce
- možnost samostatného rozhodování a řízení formou decentralizace

Znaky direktivního řízení:
- organizačním jednotkám je nařízeno jaké plnit úkoly a normativy, jaké limity (centrální řízení).

V případě, že bance dojde k narušení likvidity:

- sekundární – ty si banky tvoří na podporu primárních rezerv, a to formou krátkodobých
snadno obchodovatelných CP (např. státní pokladniční poukázky, CP vel-
kých prosperujících podniků)
- terciální – jsou to CP s dlouhou dobou splatnosti (jako státní obligace nebo obligace dob-
brých podniků)

V případě, že bance dojde k narušení likvidity, může nelikvidní stav řešit těmito kroky:
- požádat o úvěr CB
- použít své vklady u jiných bank
- požádat o úvěr jinou komerční banku
- prodat část CP
- kombinovat předešlé možnosti
Pokud hodnota likvidity je menší než 0, je banka nelikvidní

Riziko (jistota)

Při provádění obchodů jsou banky vystaveny řadě různých rizik.
Jejich správná identifikace měření a následné řízení patří k základním podmínkám efektivní činnosti banky.
Mezi nejdůležitější druhy bankovních rizik patří:
a) úvěrové riziko
b) měnové a úrokové riziko
c) likvidní riziko
d) riziko nesolventnosti (=kapitálové riziko)

Organizace banky a jejich činnosti

Součástí systému řízení je organizační struktura.
Organizační struktura je vždy ovlivněna organizačním uspořádáním.
Základním prvkem organizační struktury je pracovní místo = soubor práv, zodpovědností a povinností.
Banka se člení na organizační jednotky a ta jednotka je tvořena seskupením pracovníků.
Jednotka je organizačně, materiálně i administrativně vybavena tak, aby mohla samostatně plnit zadané úkoly.

3. Teorie likvidity = TEORIE PŘEMÍSTĚNÍ

Je teorií současnosti vedle dalších teorií a podle ní je banka likvidní, když může svá A
prodat za hotové svým věřitelům
4. teorie likvidity = TEORIE OČEKÁVANÉHO DUCHODU
Je současná teorie, u níž je likvidita banky založena na očekávaném duchu z poskytnu-
tých úvěrů, přičemž se příliš nezohledňuje zabezpečenost úvěrů
5. teorie likvidity = TEORIE ŘÍZENÍ PASIV
Je to současná teorie, u které se teorie banky zakládá na získávání dalších různých zdrojů
V praxi si banky z důvodu likvidity vytvářejí rezervy, které odvrátí jejich nelikvidní stav.
Rezervy členíme na:
- primární – tj. PMR a pracovních rezerv, které jsou povinné a banky si je můžou udržovat
formou zůstatků na účtech u korespondentských bank, PMR budou mít vyšší něž kolik jim stanoví zákon

Banka by mohla dosáhnout absolutní

Banka by mohla dosáhnout absolutní = 100% likviditu tím, že by všechny peníze od klientů držela v hotovosti, pro případ, že se je budou chtít vybrat.
Banka ale za vklady platí úrok, který by neměla z čeho vyplatit, byla by absolutně likvidní, ale taky absolutně ztrátová, což je extrém a není to možné.
Likvidita je tedy schopnost banky dostát svým závazkům, tj. vyplatit věřitelům jejich vklad.
Banka se tedy snaží o optimální řešení, tj. udržet potřebnou likviditu a přitom nepřicházet o zisky.

Názor na likviditu se v průběhu času měnil, o čemž svědčí jednotlivé teorie likvidity:
1. teorie likvidity = TEORIE ZLATÉHO BANKOVNÍHO PRAVIDLA
Byla zformulována v pol. 19. stol. německým ekonomem Otto Hubnerem.
Je založena na sladění časového průběhu aktivních a pasivních operací.

2. teorie likvidity = TEORIE OBCHODNÍCH ÚVĚRU
Vznikla na počátku 20. století, uplatňovala se hlavně v USA
Podle ní je banka likvidní, když má svá A v krátkodobých úvěrech

Banka je solventní, když :

- je schopna vyplácet mzdy svým zaměstnancům
- je schopna platit daně
- je schopna hradit různé závazky vůči svým dodavatelům
- je schopna provádět provozní a investiční platby.

Předpokladem bankovní solventnosti je rentabilita banky.
Banka může zůstat solventní i při ztrátě.
Je to v těch případech, když část svého vlastního kapitálu investuje do snadno zpeněžitelných CP.
V ostatních případech pak musí banka, aby udržela solventnost činit další kroky, např. prodat budovy, zařízení poboček, propustit zaměstnance, což ale snižuje kvalitu banky v očích klientů, ti vybírají své vklady a tím omezí úvěrové obchody.
Dalším krokem je snížení bankovního kapitálu.
V žádném případě nesmí banka řešit svou nesolventnost použitím vkladů svých klientů.

Likvidita
Souvisí velice úzce s charakterem bankovního podnikání.
Banka totiž obchoduje převážně s cizími penězi, tj. vklady veřejnosti, které musí na jejich požádání vyplatit pokud oni svoji dispozici s penězi dobrovolně neomezili, čili banka musí v každém okamžiku mít v zásobě tolik hotových peněz = CASH, aby klienty vyplatila.

Obchodní politika orientovaná ...

Obchodní politika orientovaná na rentabilitu se zabývá především zvyšováním výnosů a současně snižováním nákladů (zejména provozních)
Orientace na zisk a rentabilitu je dominantní strategií až od 20. let.
Zvyšování výnosů je přitom možné dosáhnout růstem objemu obchodů, bývá to ale spojeno s růstem nákladů.

Rentabilita slouží k umístění kapitálu do určité oblasti (kde bude nejvíce zhodnocen, kde nejvíce vynese).
Rentabilita vyjadřuje míru zisku, což vyjadřuje intenzitu vloženého kapitálu do podniku.

Solventnost
Znamená platební schopnost banky uhrazovat ze svých příjmů či rychlým zpeněžením vlastního majetku běžné N, a to i v těch případech, kdy v hospodaření banky došlo ke ztrátě.
Solventnost umožňuje bance pokračovat v úvěrové a provozní činnosti a nepřenášet špatné výsledky hospodaření na vkladatele – klienty.

Obchodní politika banky se člení:

1. na rozhodování konstitutivní – při zakládání bank
2. zhodování provozní – při chodu banky
3. rozhodování marketingové – jedná se o vnější politiku banky

Obchodní politika banky je chápána podle způsobu vlivu na:

1. vnitřní politika – podle potřeb banky, všechny aktivity uvnitř
2. vnější politika - orientuje se na získávání klientů

Cílový systém banky
Je tvořen kvalitativním vrcholným cílem, kterým je maximalizace zisku banky a trvalý růst tržní hodnoty akcie.
Samozřejmě, že banka má i dílčí cíle a některé z nich jsou ve vzájemném rozporu, z čehož vyplývá možné ohrožení vrcholného cíle.
Dílčími cíli jsou především:
- rentabilita (solventnost)
- likvidita
- riziko (jistota)

Částečně se chovají konkurenčně a částečně se vzájemně doplňují

Vrcholy jsou ve vzájemném rozporu, banky při rozhodování o obchodních operacích se pohybují v tomto magickém trojúhelníku.
Musí vyhovět třem různým cílům.
Management, nebo-li řízení, musí umět tyto rozporné cíle sladit
Banky se musí vyvarovat nadměrných rizik a musí se umět rozhodnout pro obchodní operaci, jaký postup zvolí, tzn. že např. obětují částečně zisk za likviditu a nižší riziko.
V praxi úvěrových obchodů se řešení tohoto vztahu nazývá zjednodušeně hledání hlediska návratnosti a výnosnosti úvěrů.

Rentabilita
Vyjadřuje schopnost banky dosahovat zisku a představuje úspěšnost při dosahování cílů banky, představuje i kvalitu managementu, i efektivnost hospodaření.
Zjednodušeně lze vyjádřit zisk banky jako přebytek výnosů nad náklady
Zisk je především zdrojem pro výplatu dividend
Zisk je dále zdrojem financování rozvoje banky
Obecně platí, že rentabilita je tím vyšší, čím vyšší je rentabilita měřená k A banky (=ROA) a čím je nižší míra vlastního kapitálu.

3) ROZHODOVACÍ ROLE

Může být vykonávána jako:
- podnikatel – role, při níž jsou neustále nacházeny nové myšlenky a nové
podnikatelské podněty
- zachránce – člověk, který řeší krizové situace, které sám nezavinil
- alokátor – (alokace = rozmístění) rozhoduje o rozmístění omezeného množství zdrojů
- vyjednavač – slaďuje protichůdné názory, umí z každého názoru vytáhnout to pozitivní a postavit jeden
Hlavní zásady podnikání a cílový systém banky

Banky jsou specifické podnikatelské subjekty.
Liší se podstatně od ostatních podniků, především svým celkovým významem, který mají pro národní hospodářství.
Základním cílem bank je dosahování zisku.
Dosažením zisku se zabývá obchodní politika banky.

Formální autoritu studoval Henri Mintzberger a rozeznal 3 hlavní role:

1) INTERPERSONÁLNÍ ROLE
Může být vykonávána jako:
- reprezentant – má za úkol plnit ceremoniální povinnosti
- vedoucí – plní funkci z titulu svého zařazení, je odpovědný za chod podniku, ale musí
v něm vytvořit podmínky dodavatelů s možnostmi podniku
- koordinátor – (koordinace = spolupráce) spolupracuje s lidmi mimo svůj útvar a
slaďuje požadavky odběratelů a dodavatelů s možnostmi podniku

2) INFORMAČNÍ ROLE
Může být vykonávána jako:
- monitor – přijímá a poskytuje informace, analyzuje ty nejdůležitější, ty pak u-
schovává a využívá ke své činnosti
- rozsévač – přenáší informace svým podřízeným
- mluvčí – vystupuje uvnitř i vně podniku, podává zpravidla informace sdělovacím prostředkům, ale často jedná se zákazníky a dojednané transakce pře-
dává vedení

Manažerské role

3. odpovědnost za výsledky – svým výkonem a závislostí na podřízených
4. práce se svěřenými zdroji – hmotná odpovědnost za svěřené prostředky
5. práce prostřednictvím druhých lidí – pracuje nejenom s podřízenými ale také na stejné úrovni

1. je dán rozsahem stupňů řízení

Manažerské role

Každý manažer, který se nachází v řídící funkci, řídí na základě svých pravomocí = dostal kompetenční roli.
Kompetenční pravomoc (role) je formální pravomoc, protože je mu přidělena.
Je dobré, aby formální pravomoc byla doplněna neformální pravomocí.
Při výkonu řídící funkce manažer:
a) řídí podřízené
b) plní rozkazy svých nadřízených
c) spolupracuje s lidmi na stejné úrovni
To vše tvoří mezilidské vztahy v podniku = interpersonální vztahy.

Manažerské dovednosti

Manažeři se od sebe odlišují jednak profesními znalostmi, aktivitami, které musí vykonávat při řízení a dovedností.

Dovednosti manažera:
- koncepční – schopnost koordinovat a integrovat všechny zájmy a aktivity
organizace
- lidské – umění promluvit k lidem, motivovat-
- technické – schopnost používat postupy, techniky a znalosti specializovaných útvarů
Požadavky na dovednosti jednotlivých manažerských úrovní:

Rozměr manažerské role
Manažerská role je vícerozměrná (tím se liší od specialistů) a má tyto charakteristiky:
1. konflikt cílů – zaměstnavatel chce maximální výkon a zaměstnanec chce maxi-
mální mzdu
2. práce s rizikem a nejistotou – s nejistotou by nikdy neměl pracovat, s rizikem pra
cuje vždy

U každého manažera můžeme určit:

a) výkonnost – schopnost v pozitivním smyslu dosahovat výsledky a motivovat
pracovníky
b)efektivnost – schopnost nalézat nejlepší formy podnikání

Každý manažer se vyznačuje:
1. potřebou řídit – vrozená vlastnost
2. moci řídit - pravomoc a kompetence od podniku
3. umět se vcítit – např. do pocitů druhého pracovníka

Vrozené vlastnosti
S nimi se člověk narodí, ale neustále se vyvíjí a prohlubují (temperament, umění vystupovat, jednat, chtít řídit, umět se vcítit do pocitů druhého...)

Získané vlastnosti
Jsou všechny vědní disciplíny, znalosti, dovednosti, tělesná a duševní kondice atd.

Představenstvo musí být silné, ...

Představenstvo musí být silné, nezávislé a aktivně se angažovat v záležitostech banky.
Řízení každé společnosti je pro členy představenstva náročným úkolem, ale u bank je jejich odpovědnost zvláště velká, protože většina prostředků, s nimiž banka hospodaří, patří klientům.
Proto jsou na všechny činnosti spojené s řízením banky kladeny vysoké nároky.

MANAŽER V ORGANIZACI – PROFIL A OSOBNOST MANAŽERA

Manažer je řídící pracovník. Může být:
- top
- střední
- základní

V užším slova smyslu managerem rozumíme řídící funkci.
V širším slova smyslu managerem rozumíme:
- pracovníka, který řídí práci a přebírá odpovědnost
- pracovníka, který má univerzální vymezení – nejenom řídí, ale stará se i o další
oblasti
- musí mít specifické osobní charakteristiky – mohou být vrozené nebo získané
- manager má vždy plnit motivační pozitivní roli.

Odpovědnost za řízení banky

Spočívá v představenstvu, které určuje směr rozvoje banky a její obchodní strategii, vybírá manažery (vrcholové řídící pracovníky) a vytyčuje politiku, kterou se manažer při své činnosti řídí.
Představenstvo může delegovat řízení každodenní činnosti manažera, ale dohlíží na činnosti banky a odpovídá za ni.
Představenstvo musí dokázat správně vyhodnotit problémy a rizika banky a přijmout rozhodná opatření k jejich řešení.
Hlavní úkoly představenstva:
- stanovit a přizpůsobovat cíle a plány banky
- znát a umět vyhodnocovat rizika vyplývající z bankovních obchodů
- kontrolovat tato rizika
- jmenovat schopného manažera, delegovat na něj pravomoci a dohlížet na jejich
výkon a dodržování pravomocí
- rozhodnout o centralizaci či decentralizaci řízení
- přijmout rozhodnutí o organizačním uspořádání
- dohlížet na obchodní výkonnost banky
- sledovat, zda manažer dodržuje platné zákony a předpisy bankovního dohledu

Rozhodování probíhá:

a) za jistoty (vím co nastane, znám i pravděpodobnost)
b) za rizika (znám určité pravděpodobnosti situací, nejsou ale
kompletní)
c) za nejistoty (neznám ani pravděpodobnost)

Moderní přístupy při rozhodování v neurčitých podmínkách :
a) technika analýzy rizika
b) technika rozhodovacího stromu
c) technika teorie preferencí

ad a) zde musíme znát charakter a velikost rizika, většinou jsou to ale odhady pravděpodobnosti.
ad b) zde musím znát okamžik rozhodování (stálé nařízení nebo dočasné) a uzel větvení (výrobek úspěšný nebo nízký prodej výrobku nebo výrobek selhal)
ad c) teorie preferencí je založena na myšlence, že individuální postoje k možnému riziku jsou různé (ochota manažerů nést rozdílné riziko)

Riziko a nejistota

Jsou nedílnou součástí většiny rozhodovacích procesů, většinou špatně strukturovaných, řešených na vyšších úrovních řízení hospodářských jednotek.
Výsledky volby rozhodnutí závisí na budoucím vývoji určitých faktorů, který přesně neznáme.
Mezi tyto faktory rizika či faktory nejistoty patří např. poptávky, výše prodejních cen apod.
Při hodnocení variant a volbě varianty vycházíme vždy pouze z určitých předpokladů, resp. prognóz o budoucích hodnotách těchto podstatných faktorů.
Nejistotu můžeme tedy chápat jako nemožnost spolehlivého stanovení budoucích hodnot rizikových faktorů ovlivňující dopady a účinky volby variant.
Postoj rozhodovatele (manažera, podnikatele) k riziku může být:
- averze k riziku
- sklon k riziku
- neutrální postoj k riziku
Specifika řízení bank a pojetí manažerské práce

Také banka se neobejde bez řízení a uplatňování manažerských funkcí, které jsou specifikovány na bankovní poměry.
Nachází odraz v obchodní politice banky, stanovení cílového systému, organizační struktuře i organizování činností v bance, řízení pracovníků a i v kontrolním systému.

Podrobnější členění – analytický model – 7 etap:

1. identifikace problému – uvědomit si ho
2. analýza příčin
3. tvorba variant a kritérií - podle nich jsou varianty vybírány a hodnoceny (zásady ú-
plnosti příčin a neregulace = každý problém tam může
vstoupit pouze jedenkrát.
4. stanovení důsledků variant
5. výběr 1 varianty a udělat plán realizace
6. realizace zvolené varianty
7. kontrola výsledků

Analytická metoda musí zachovat teorii IMÁŽE a ta říká: „Když se rozhodnu pro jeden směr, tak se ho mám držet.“

Řešené problémy mohou být dvojího charakteru:
a) problémy dobře strukturalizované – jednoduché, jednoznačné, dobře řešitelné a
definované.
b) problémy špatně strukturalizované – složité nejednoznačně definované s různou
možností výsledku
V praxi se setkáváme spíše s kombinací obou typů.

Rozhodování může být:

- jednorázové – tj. rutijního charakteru (vyřizování telefonů, výběr ze sez-
namu nabídek...), manažer se rozhoduje sám bez ostatních
- logické postupné kroky – je uplatňováno při složitých případech, neboť negativní
chybné rozhodnutí má dopad na stanovené cíle

1. intuitivní – manažer nedělá žádné výsledky a rozhoduje přímo
2. racionální – manažer se rozhoduje nad nějakými výsledky

Struktura rozhodovacích procesů:

Méně podrobné dělení dle Simona – 4 etapy:
1. analýza okolí – zjištění podmínek, které vyvolaly problém, identifikace rozhodovacích
problémů a stanovení jejich příčin
2. návrh řešení – hledání, tvorba rozvíjení a analýza možných směrů činnosti
3. volba řešení – hodnocení variant navržených v předchozí etapě a následná volba va-
rianty určené k realizaci
4. kontrola výsledků – hodnocení dosažených výsledků vzhledem k předem stanoveným
cílům

Zjištěné odchylky od skutečného stavu je možno odstranit:

- okamžitě
- základní úpravou,kdy odchylky nemůžeme odstranit hned, ale až po určité době

ROZHODOVÁNÍ:
Rozhodování můžeme charakterizovat jako vědomou soustavnou činnost manažer, která je vedena tak, aby dosáhl svých cílů.
Podstata rozhodování spočívá ve volbě při výběru z několika variant.
Rozhodování představuje jednu z nejvýznamnějších aktivit, které manažeři v organizacích realizují (někdy dokonce chápáno jako určité jádro řízení).

Význam rozhodování
Spočívá v tom, že kvalita a výsledky rozhodovacích procesů (především strategických rozhodovacích procesů, probíhajících na nejvyšších úrovních řízení organizací) ovlivňují zásadním způsobem efektivnost fungování a budoucí prosperitu těchto organizací.
Nekvalitní rozhodování může být přitom jednou z významných příčin podnikatelského neúspěchu.

Rozhodovací procesy probíhající na určitých úrovních řízení organizací mají dvě stránky:

 stránku věcnou, obsahovou = meritorní
 stránku procedurální = formálně – logickou

Rozhodovací procesy
Jsou procesy řešení rozhodovacích problémů, tj. problémů s více variantami řešení

Problémem rozumíme existenci tzv. diference = odchylky mezi žádoucím stavem určité složky okolí rozhodovatele a jejím skutečným stavem (např. vzrůst zásob, zvýšená fluktuace pracovníků, zvýšení nákladů, pokles prodeje...).

Problémy jsou:
- reálné – již existují
- potencionální – mohou vzniknout v budoucnu, tyto mohou firmu buď ohrožovat
(vzrůst cen surovin), nebo jí přinášet příležitosti (objev nových
technologií, ústup konkurence z trhu...).

F) Hledisko – stejnorodé činnosti

1. globální ( používání syntetických ukazatelů = rentability)
2. individuální souborná ( kontrola komplet mzdového úseku)
3. individuální namátková (př. každý 10. pracovník)
4. individuální výběrová (statistické soubory, veřejný průzkum)
G)hledisko – způsob vyjádření
1. slovní (zhodnocení firmy)
2. hmotná ( vyjadřujeme ks, l, t, kg ...)
3. hodnotová (vyjádřená v penězích, zejména finanční a bankovní kontroly)
H)hledisko – systému
1. vnější kontrola (PÚ, FÚ...)
2. vnitřní kontrola

Kontrola má zabezpečit neustálé hodnocení průběhu s ideálním normálním stavem.
Existují 4 druhy činnosti kontroly:
- fyzická tj. nepeněžní měřítka
- nákladová tj. peněžní měřítka
- kapitálová tj. aplikace peněžních standardů na fyzické
- příjmová vztahuje se k prodeji

Formy ukončení pracovního poměru:

- dohodou
- výpovědí
- okamžité zrušení
- zrušení ve zkušební době
- uplynutí sjednané doby
- odchod do důchodu
- smrt zaměstnance


KONTROLA:
Je činnost, kterou srovnáváme skutečný stav se stavem předpokládaným.
Může být:
a) samostatná činnost – kontroloři
b) nedílná součást každé řídící práce

Obecně se kontrola přesouvá do tzv. preventivní kontroly, kdy se lépe určí osobní zodpovědnost, podněcuje se sebekontrola, je menší psychická zátěž na manažery než u běžných kontrol.

Druhy kontrol:

A)hledisko - manažerská aktivita
1. strategická kontrola = reálnost koncepce
2. operativní kontrola = v procesu výroby se porovnává s postupy
3. podněcovací kontrola = náměty, tématické úkoly
4. přikazovací kontrola = příkazy, nařízení, kázeň
B)hledisko – místa
1. přímá (státní inspekce, fyzické inventarizace)
2. nepřímá (zprávy, výkazy, hlášení)
C)hledisko – času
1. preventivní = předběžná
2.průběžná (v průběhu výrobního procesu)
3.následná ( po ukončení, rozbor finančních ukazatelů)
D)hledisko – doby trvání kontroly
1. nepřetržitá (u automatizované výroby)
2. občasná pravidelná (14-ti denní výkazy, měsíční výkazy apod.)
3. občasná nepravidelná ( na základě signalizace poruch, průzkum veřejného mínění)
E)hledisko – rozsahu kontroly
1. komplexní ( zahrnuje veškeré činnosti, oblasti výroby)
2. dílčí (směrovaná na konkrétní úseky)

Komunikační kanály:

1) formální: komunikace směrem dolů
námět, připomínky, dotazy (na různých úrovních řízení) = vertikální
horizontální (jednostranná, oboustranná)
diagonální (napříč úrovněmi řízení)

2) neformální – komunikační kanály (přátelství, osobní kontakty, nahodilé kontakty).
B) vnější komunikační systémy, které propojují podnik s vnějším okolím, zajištění sdílení tuzemských i zahraničních informací

a) spojovací komunikace – pošta, telefon, telegram, fax
b) internet, mobil, PC

1. elektronické obchodování – nákup, výběr zboží, zaplacení, obchodování
2. elektronické bankovnictví
3. oblast informací, vzdělání, kultura

Motivační techniky:

1) delegování pravomocí
2) cílené řízení ( u top managementu jsou stanoveny pouze dílčí kontroly a kontrola
konečná).
3) obohacení práce je motivační technika, která má snahu odstranit jednotvárnost ve
výkonu pracovní činnosti ( střídání pracovních zařazení, podnikání v
podniku.

KOMUNIKACE:
Je základní spojovací článek mezi lidmi v podniku.
Jde o proces přenášení informací mezi lidmi v procesu výroby a lze si ji znázornit:

V podniku rozlišujeme:
A) vnitřní komunikaci probíhá podle organizační a řídící struktury, je nejčastěji ústní, přednosti (úspora času, bezprostřední kontrola reakce), nevýhodou je nedokumentace, je doplněna neverbální komunikací,
písemná komunikace – její výhodou je dokladovost, při potřebě oslovit více lidí.

MOTIVACE:

Je vnitřní proces vytváření cílů.
Motiv je každá vnitřní pohnutka, která vede k jednání člověka navenek.

Motivaci ovlivňují:
- vnější kritéria daná okolím – legislativa, normy, podniková pravidla
- vnitřní kritéria daná člověkem – temperament, vlastnosti, morální schop-
nosti, aspirační vlastnosti ...
Motivace je ve směru:
a) pozitivní – odměny, pochvaly, povýšení, certifikace ...
b) negativní – systém trestů, pokut, zákazů, příkazům, metoda „cukru a biče“

1. stimulace – soubor vnějších podnětů, usměrňuje jednání pracovníka
2. manipulace – je projevem snahy přímo svým jednáním ovlivňovat podřízené, je spoje-
na s motivací
3. manažerská motivace - zahrnuje vlastní motivaci, stimulaci, manipulaci.

Hodnocení ze 2 oblastí:

a) oblast kvalitativní – chování, jednání, vlastnosti pracovníka nezbytné pro výkon fce
b) oblast kvantitativních požadavků – dáno výkonovými, časovými normami a jakostí

4) Odměňování – představuje pro zam-ce mzdu, pro zam-tele největší složku N, ve výrobní
sféře nazýváno hmotná stimulace, kam řadíme pracovní příjmy, hmotné
služby (přidělování oděvů), podnikové výhody (zlevněné jízdenky, tarify
na elektřinu.

Hmotná stimulace: a) přímá – pevné tarifní mzdy, mzdy za zásluhy, úkolová mzda,
provize, kolektivní mzda
b) nepřímá mzda za neodpracovanou dobu (dovolená), ochrana zam- ců (soc. zabezpečení, ZP)

5) Systémy vzdělávání –

5) Systémy vzdělávání – týká se jak managerů, tak výkonných pracovníků, vychází ze
strategického rozvoje podniku, přispívá ke zpracování kariérového
růstu

Zaměřeno na: - chování pracovníků v prac. procesu
- kvalifikaci vzdělání (získání odpovídajících odborných znalostí)
- dovednosti (zručnost, ovládání prac. postupů)

K tomu slouží školení (krátkodobě, střednědobě, dlouhodobě, interní x externí, tuzemské...)

7)Pracovní podmínky a sociální péče – je vytváření optimálních pracovních podmínek
(prostor, hygiena práce, bezpečnost práce, biolo-
gické faktory, světlo, teplo, hluk, komunikace
pracovní dispozice)

Metoda DELFY:

- metoda DELFY – používaná v případě, kdy nelze použít ani odbornou
ani skupinovou, kdy velké podniky v dostatečném
předstihu zpracují prognózu podniků, rozpracují na
jednotlivé závody, závody vyplní a odešlou zpět.

2) Získávání a výběr pracovníků - z vlastních zdrojů (přeřazením, vlastní učiliště, praktikant)
- z cizích zdrojů (prac. úřady, konkurz, výběrová řízení...)
kontrola referencí, pravdivost údajů, testování pracovníků,
pohovory – modelový nebo řízený

3) Hodnocení prac. a jejich výkonů – kdy se hodnotí, jak se zam-ec vyrovnal s úkoly, které
dostal, jde o to ověřit si, zda správní zam-ci byly zařa-
zeni na správná odpovídající místa

3) Spoluúčast zaměstnanců ...

3) Spoluúčast zaměstnanců na řízení – všichni pracovníci ve výrobním procesu jsou
zainteresováni na výsledcích, stanovení přesných
úkolů, pracovní týmy

Všechny tyto tři řízení se v praxi kombinují a vždy o tom rozhoduje charakter podniku a složení lidí pracovních skupin.
Řízení lidských zdrojů pomocí funkcí (příjímání, hodnocení, stabilizace):
1) Předpověď – stanovení potřeb lidských zdrojů, plánovaný objem výkonů a služeb,
předpoklad odchodu lidí do důchodu, fluktuace pracovníků z 1 fy do 2,
předpoklad profesní struktury, kvalifikační struktury, věkové struktury
Užívané metody: - odborná předpověď – získání informací od řídících pracovníků
- skupinové metody – kdy se dá dohromady více skupin

Faktory ovlivňující organ. struktury:

c) hybridní – tato struktura využívá předností funkčních, divizionálních struktur
a nedostatky řeší pomocí liniových a liniově štábních struktur
Klasická struktura je struktura bank a pojišťoven.
Faktory ovlivňující organ. struktury:
1) charakter firmy (průmyslový, účetní, školství..)
2) struktura firmy (výrobní, přípravná, prodejní, obchodní část)
3) rozsah činností ( vztahy přímého řízení a liniového charakteru, vazby týmu, vlivy ekonomické, etické, sociální, politické, legislativní, technologické)
4) nejmodernější technologie, nejmodernější firmy
5) způsob řízení výroby (přímý liniový vztah – zásada 1 vedoucího)

Doplňkové faktory:
1) tradice
2) regionální umístění podniku (vzdálenost od hranic, komunikační propojenost...)
3) kvalifikační a věková struktura pracovníků

Řízení lidských zdrojů

Patří mezi základní funkci řízení a rozhodující z hlediska naplnění cílů. Znamená plánování pracovních sil a jejich využití v podniku. Firmy mohou obecně použít vždy jen tzv. disponibilní lidské zdroje, tj. zdroje, které jsou teď momentálně k dispozici.

Strategické řízení lidských zdrojů:
1) Stimulování – je založeno na kvalitě a ceně, podniky stimulují pracovníky přes mzdu
a zejména se vyskytuje u podniků s přesnou výrobou, náročnou na jakost

2) Investování – podniky sázejí na diferenciaci výrobků a specifické vlastnosti, tzv. velké výrobní portfolio, vysoká kvalifikace pracovníků, velmi citlivé na změny, které proběhnou na trhu, mnohdy drží více pracovníků než by musely,
z toho plynou vysoké N

Tvorba organizačních struktur:

1) struktury, které vycházejí z dělby pravomocí
a) liniová organ. struktura – jednoduchá vazba s přímým vztahem, je zde jediný
odpovědný vedoucí s plnou kompetencí ve všech oblastech

b) funkcionální organ. struktura – nadřízení jsou zde funkčně specializovanými pracovníky
s mnohostrannými vazbami a se specifickou kompetencí

c) liniově štábní organ. struktura – štáb vytváří předpoklady pro úspěšnost toho řízení,
neřídí to komplexně, ale metodicky řídí divizi pro tu
oblast, která je mu ředitelem svěřena
Př: inventarizace – ředitel vydá příkaz provedení invent.
s pověřením štábu

2) Organizační struktury s pružnými prvky

a) liniově štábní – výhodou je: - rychlá reakce na změnu situace
- jednoduchá mobilita pracovníků
- výrazně posílena specializace těchto pracovníků
- jasná motivace, jasné odměňování

- nevýhodou je: - vztah dvojí podřízenosti
- silný boj o vrcholové funkce
- tyto struktury jsou náročné na personální řízení (specialisté)

3) organ. struktury vycházející z činností nebo výsledků práce
a) funkcionální – pracovníci jsou seskupeni do funkčních útvarů
b) divizionální – je většinou u holdingových společností, divize se tvoří podle místa
působnosti nebo podle zákazníků nebo podle výrobků

c) Vzájemná vazba – je typická ...

c) vzájemná vazba – je typická pro instituce (banky), není podmínkou postupné plnění do
některých bodů se vracíme vícekrát, hlavní je výstup, př. stavební
povolení, úvěr dostaneme tehdy, až splníme všechny podmínky
d) týmová vazba – je nejvyšší stupeň koordinace, kdy nejlepší pracovníci ze skupin jsou
přechodně umisťovány do ustavených týmů při cílové úkoly a při
splnění se vrací zpět na svá mateřská pracoviště

Řídící vztahy:
1) přímé řídící vztahy – jsou charakteristické pro malé podnikatelské subjekty nebo pro
jednoduché výrobní programy, kdy jsou jasně dány a formulovány
úkoly a lze tyto vztahy jednoznačně kontrolovat
- počet přímých vztahů je přímo úměrný počtu podřízených.

2) Skupinové řídící vztahy – je pro ně ...

2) skupinové řídící vztahy – je pro ně charakteristické, že zde existuje přímý vztah mezi
nadřízenými a podřízenými za přítomnosti dalších podřízených ,
které si však pozval na to jednání jejich bezprostřední nadřízený
- typické pro velmi rozsáhlé a složité programy, kde záleží na
každém detailu

3) vztah s nepřímou účastí vedoucího – vychází z předpokladu, že správný vedoucí by měl
vědět i o problémech a vztazích i u pracovníků,
které přímo neřídí

4) podle typu organizačních struktur: - ploché – mají 1 stupeň řízení
- strmé – mají několik stupňů řízení

Jsou-li 2 a více jednotek, ...

Jsou-li 2 a více jednotek, pak hovoříme o systému.
V případě, že v systému vznikají vedoucí a podřízené role, v tomto okamžiku je nutno zavádět organizační struktury.

Základními prvky organ. struktury jsou:
a) specializace – ta vede ke zvýšení produktivity práce a umožňuje lepší kontrolu
b) koordinace – znamená, že vymezíme pro jednotlivé pracovníky náplně a úkoly
Z hlediska koordinace rozeznáváme 4 typy aktivit:
a) skupinová vazba – vyskytuje se tam, kde jsou členové skupiny izolováni, mají specifické
činnosti, mají jeden hl. cíl
b) postupová vazba – je charakteristická pro montážní linky, kdy provedení 1 operace a její
ukončení je podmínkou nástupu druhé a zjišťování postupně všech ostat.

b) Z hlediska rozhodovací úrovně

b) Z hlediska rozhodovací úrovně - operativní řízení (krátkodobý)
- taktické plány, ty se odehrávají na střední manag. úrovni
- strategické plány, řeší je top management
Tvorba strategických plánů:
1) musíme znát cíl firmy
2) priority cílů, tj. stanovit vztahy mezi prioritami na různých úrovních řízení, normy ISO
3) stanovení časové posloupnosti plnění cíle
4) jmenovitá zodpovědnost
5) strategie realizace – finanční strategie a strategie fungování firmy
6) vydat závazná pravidla a politiky i programy na plnění cílů
7) zdroje, kdy je množství omezené
8) rozpočet a ekonomické úvahy

Postup tvorby komplexních strategických plánů:

stanovení základních vizí nebo podmíněnost fungování firmy
2) stanovení strateg. cílů
3) stanovit základní poviti firmy, metoda SWOT – silné a slabé stránky firmy
4) návrh komplexní strategie rozvoje podniku na 5-10 let v různých variantách
5) sladění těchto variant a výběr nejoptimálnějších s tím, že výsledkem jsou rozvojové dílčí
strategie: - výrobní, organizační, marketingová, finanční, personální, inovační, ekonomická
6) výběr varianty a návrh komplexního rozvoje
7) sestavení rozpočtů a stanovení návratnosti a rentabilita
8) kontrola

Se zajišťováním plánů v podnicích od TOP managementu po nejnižší úroveň řízení souvisí metoda MBO.


Organizování
Je druhou manažerskou funkcí. Lze ji vymezit jako cílevědomou činnost, při které uspořádáváme prvky v systému, jejich aktivity, koordinaci a kontrolu tak, abychom dosáhli požadovaného cíle. Výsledkem organizování jsou organizační struktury.

Při plánovacím procesu jsou vždy 4 faktory plánování:

1) faktor CÍL - znamená vždy v organizace konečný stav (kam chceme za 5 let dojít)
2) faktor AKCE – znamená jaké formy použijeme, abychom cíle dosáhly
3) faktor ZDROJE – jsou limity v plac. silách, penězích, materiálech, které můžeme pro
cíl použít
4) faktor PRAVIDLA – je konkrétní způsob realizace tohoto záměru

Každý plán musí mít určitým způsobem volnost = přizpůsobivosti se změnám (př. mění se úrokové sazby, hodnota prac. síly)
Plán je součástí dalších manažerských funkcí, uznává integraci, tj. napojení na ostatní funkce.

Druhy plánů:
a) Dle časového hlediska - krátkodobý (do 1 roku)
- střednědobý (1-5 let)
- dlouhodobý (nad 5 let)

Pojem management zahrnuje tyto obsahové roviny:

a) specifickou funkci při řízení podniku, kdy se jako management označují řídící pracovníci, kteří realizují manažerské funkce
b) určitý způsob vedení lidí, tj. činnost, při které manager neprovádí úkoly sám, ale vykonává je prostřednictvím jiných lidí
c) odbornou disciplínu a obor studia, v této souvislosti se management charakterizuje jakou soubor přístupů, názorů, doporučení a metod, kterých využívají manageři ke zvládnutí manažerských funkcí
Charakteristika funkcí a jejich vztah

Plánování
Je základní manažerskou funkcí. Týká se vždy procesu uvnitř firmy. Klíčovou roli zde hrají manageři, kteří tuto funkci realizují. Plánování je cílevědomě orientovaný rozhodovací proces.

Vnitřní okolí
Zdroje Cíl Strategie – Plány – Programy – Rozpočty – Kontrola
Vnější okolí
Plánovací proces

Manažerské funkce jsou typické úlohy, ...

Manažerské funkce jsou typické úlohy, které vedoucí pracovník v procesu své řídící práce řeší.
Dosažení cílů organizace se zajišťuje souladem manažerských funkcí.

Jazykovědci uvádějí, že kořeny výrazu management sahají až k latinskému slovu manus = ruka. V italštině vzniklo slovo manggio s významem ovládání, správa, vedení. V angličtině zdomácněl výraz manage = řídit, vést a management = vedení, řízení.

Management je vymezen:
1) Funkčně - tj. řídící funkce (náměstek, ředitel)
- podle řídících funkcí se dělí: - vrcholový = top management
- střední (vedoucí provozu, dílen, stavbyvedoucí)
- základní (mistr, skladová účetní)
2) Strukturálně - tím se rozumí řízení jako takové
3) Kontrola - řízení bank...

Management bank

- management, jeho podstata a funkce
- charakteristika funkcí a jejich vztah
- specifika řízení bank a pojetí manažerské práce
- manažerské role
- hlavní zásady bankovního podnikání a cílový systém banky
- organizace banky a jejich činností
- hospodaření banky
- kontrola činností v bance
- vnitřní a vnější audit
- význam kontroly pro řízení

Management, jeho podstata a funkce

Managementem se rozumí systematické provádění všech manažerských funkcí řízení za účelem optimálního využití zdrojů s cílem dosažení požadované výroby, produkce.
Manažerskými funkcemi rozumíme plánování, organizování, řízení lidských zdrojů, komunikování, motivace, rozhodování a kontrolování.

Zvýhodnění PP

1. 1. 2000 – novela o PP => výhody: příspěvek od zaměstnavatele – nepodléhá dani z příjmu ze závislé činnosti do 5% HM, neplatí se ZP, SP; daňově uznatelné N do 3% HM; nevztahuje se st. příspěvek
1. státní příspěvek- na příspěvek zaměstnance

100 – 199,-- 50,-- + 40% přes 100,--
200 – 299,-- 90,-- + 30% přes 200,--
300 – 399,-- 120,-- + 20% přes 300,--
400 – 499,-- 140,-- + 10% přes 400,--
500 a více 150,--

2. daňový odpočet – od ZD odečíst příspěvky poplatníka; úhrn zaplacených příspěvků snížen o 6000,--, max. lze odečíst 12000,--
3. starobní penze – nárok po 5 letech placení příspěvků a dosažení 60 let nebo přiznání státního starobních důchodu

r. 2001 – průměrné zhodnocení vkladu – 4%; včetně st. příspěvku 9%
2003 – 13 fondů (původně 47 – 12 krach, ostatní fúze; 5 fondů – vypořádání v plné výši, ostatní stále probíhá řízení)

Vkladové účty = uložení prostředků –

vkladové účty = uložení prostředků – dosáhnout úrokový výnos, úprava v Obchodním zákoníku, smlouva o vkladovém účtu
zřízení – písemná smlouva, možnost písemné výpovědi (pokud ve smlouvě jinak) do 3 měsíců od doručení
od B – nestanoveno v Obchodním zákoníku; Občanském – 3 měsíce ke konci ¼ letí
druhy – netermínované vklady: likvidní, krátkodobé spoření
jednorázové vklady: pevná lhůta, termínované
postupné vklady: pevná výše nebo min. („spořící“)
postupná splatnost: dlouhodobé, fáze spořící a výběrová
jednorázové s výpovědní lhůtou: není doba splatnosti, klient dá výpověď
revolvingový: obnova účtu automaticky, určitá doba
úročení – fixní (pevné); progresivní (pevně předem, postupně se mění na období); degresivní (snižují se);
pohyblivé (vázání na jiné sazby); pásmové (úrok roste s částkou, s dobou splatnosti)
u vkladů na pevnou lhůtu většinou pevně
zdanění – srážková u zdroje (FO); 15%, v DP „zaplacena záloha“ (podnikatel)
význam pro B – nízké N, sedlina, zdroj peněz, poplatky

Investice do nemovitostí
málo likvidní, časové zhodnocení peněžních prostředků

Umělecké hodnoty, starožitnosti, CP, zlato

Penzijní připojištění

účastník má u penz. fondu zřízen účet kam ukládá peníze on nebo další osoba (zaměstnavatel), stát, fond v jeho prospěch;
po odchodu do penze je mu vyplacena státem s důchodem částka se st. příspěvkem a výnosy fondu; v ČR zák. od r. 94
vzniká – smlouvou mezi fondem a účastníkem (starší 18 let, trvalé bydliště v ČR)
změny: jen do budoucna, předem písemně, 1. den následujícího měsíce účinnost; výše příspěvku, odklad platby, dočasné
přerušení; smlouvu kdykoliv možno ukončit, nárok na odbytné
druhy dávek: penze – pravidelná měsíční částka; starobní penzi si musí sjednat ze zákona, možno doplňková:
výsluhová (spoříme min. 15 let), invalidní (při nároku na plný invalidní důchod)
pozůstalostní (po smrti pozůstalým)
jednorázové vyrovnání
odbytné – bez st. příspěvku, s % od fondu, nárok kdo zaplatil měs. příspěvky za 12 měsíců a připojištění
zaniklo výpovědí nebo dohodou a nebyla placena penze; náleží i oprávněné osobě ve sml. při úmrtí
Hospodaření PF
zisk – ze zákona min 5 % => rezervní fond; max. 10% - rozhodnutí akcionáři; zbytek rozdělen účastníkům
ztráta – zisk min. let, rezervní fond, další fondy ze zisku

Pojistné rizikové: pro případ smrti –

rizikové: pro případ smrti – částka oprávněné osobě, zabezpečení pozůstalých; dočasné – smrt do lhůty, jinak pojistné propadá
pro případ dožití – typ spoření, postupná výplata od sjednaného data; neuzavírá se nad 65 let; termínové (věnové) - někomu
kapitálové (smíšené) – smrt + dožití, vždy vyplaceno
investiční – spojuje ochranu a možnost investovat do fondu, ručení hypotečních úvěrů; zhodnocení 3-5%; vinkulace (omezení)

daňové výhody: zákon o dani z příjmu od roku 2001 pro dožití, smíšené, důchodové
podmínka – výplata nejdříve po 60 kalendářních měsících a současně proběhne nejdříve v kal. roce dožití 60 let
každý kdo si sám hradí pojistné může od ZD odečíst max. 12000,-, pojistné zaplacené zaměstnavatelem za zaměstnance osvobozeno od daně z příjmu do 12000,-; pojistné za zaměstnance je N snižujícím ZD z příjmu zaměstnavatele do 8000,-
příspěvky od zaměstnavatele osvobozeny od ZP a SP; u penzijního lze odečíst částku přesahující 6 000,- (max. 12 000,-)

Vinkulace

heslo, povolení 3. osoby
úročení – viz termínované vklady
20 se nedisponovalo, B se klient neozval – vklad se ruší, nejsou úroky, právo výplaty počátečního vkladu, pokud se nevyzvedne
do 3 let, pak propadá B
knížka ztracena – nakládat s vkladem až po umoření bankou

životní pojištění
dlouhodobý způsob šetření, má získat finanční zdroje pro budoucnost ale i zabezpečit rodinu proti nepřízni osudu (do 60 let)
kryje hlavně 2 rizika – smrt, dožití (+ invalidita, úraz); dnes kombinace – vážná nemoc; slouží i jako záruka úvěru, investice
pojistné: jednorázové, běžné (pravidelné platby); pojistník nemůže platit – dohoda, pokračovat později (redukce částky, doby)
zrušení pojištění – výplata odbytného = rezervy pojistného bez N správní režie a manipulačních poplatků
zproštění od placení pojistného – při invaliditě (přiznán plný invalidní důchod); předčasné ukončení smlouvy nebo pojistné s výhradou (vrácení podstatné části pojistného)

Podmínky: do výše cílové částky, ...

podmínky: do výše cílové částky, bytové účely, max. 4 roky splatnost, uvolnění dle potřeb klienta (jednou / postupně),
zůstatek min. 50% cílové částky, záruka (nemovitost, pohledávka, ručitel)
žádat můžeme pouze jednou; po dobu čerpání se platí jen úroky

běžné účty = na viděnou, vista; základní produkt pro klienta; pro platební styk; žirové osobní konta
právní úprava – podmínky B, smlouva o BÚ, Obchodní zákoník, zákon o B, směnečný a šekový
zřízení a vedení účtu – písemná smlouva (den zřízení, měna, podmínky disponování, výše a způsob úročení, forma a způsob
informování o pohybech, informace o poplatcích, vypovězení smlouvy)
prokázat totožnost (2 doklady, PO – výpis z OR+ totožnost statutárního orgánu), anonymní ne, možnost vedení pod kódem
1 účet pro více osob, každá majitelem
podpisový vzor: způsob dispozice s účtem – jednotlivý podpis; kolektivní (min. 2); společný (všichni)
povinnosti B: přijímat vklady, bezhotovostní platby v měně účtu (převod na požádání), vyplácet z účtu, valutování (pohyby
na účtu – den připsání), opravit chybné účtování, oznamovat majiteli transakce a zůstatky

Úročení – úroky splatné koncem ...

úročení – úroky splatné koncem kalendářního čtvrtletí (pokud nestanoví jinak), platba měsíčně nebo ¼; sazby 1-2%; A – zákaz
za které dny úrok náleží: den připsání ano, odepsání ne
zdanění – srážková daň u zdroje 15% (FO); součást základu, daněny s ostatními příjmy (PO + podnikatel),
úrok zaokr. dolů na Kč
zrušení účtu – klient kdykoli okamžitě, B může vypovědět smlouvu s účinností od konce měsíce následujícího po měsíci
doručení
význam pro klienta – platební styk / pro B – sedlina (trvalá část peněz k dispozici z účtů)

desaurace – vyjmutí z oběhu, mrtvé peníze (úschova doma);

vkladní knížky = úsporné vklady, dlouhodobé, ne pro platební styk, méně výhodné, mnohaletá tradice; v knížce úrok a částka
právní úprava – Občanský zákoník: obecná úprava; vkladový list (potvrzení o 1 rázovém vkladu do B); vyhláška MF
druhy – obyčejná; výherní; cestovní; na doručitele: předložitel, nepojištěné; na jméno

Výhody – výhodné podmínky ...

výhody – výhodné podmínky úvěru, státní podpora
smrt účastníka – práva => pozůstalý manžel (ka), pokud: a) dědicové se dohodnou na 1 osobě na kterou se převede spoření
b) nedohodnou se – smlouva zaniká, vypořádání aktuálního zůstatku
státní podpora – ze státního rozpočtu, nepodléhají dani, čerpání úvěru: od ZD lze odečíst úroky
cílová částka – suma, kterou účastník obdrží po fázi splácení, základ pro výši poplatku ze založení (1%);
= vlastní vklady střadatele + státní podpora + úroky => výše úvěru
podmínky úvěru – 1. ze zákona: všechny spořitelny, min. po 2 letech spoření
2. samy spořitelny: naspořit min. 50% cílové částky
3. hodnotící číslo: roste s naspořenou částkou a dobou spoření, snižuje sazbu úvěru
úvěr pro dítě – mladší věk: rodiče splatí do 18 let
starší: o čerpání rozhoduje opatrovnický soud; opatrovník hájí dítě (jiný příbuzný nebo úřední osoba);
opatrovník žádá úvěr pro dítě (důležité na co); kladné rozhodnutí – rodiče => spoludlužníci
překlenovací úvěr (meziúvěr = rychlá půjčka) – možnost čerpat před 2 roky, není právní nárok

Předmětem dědictví: zdanění

předmětem dědictví: zdanění – 1. skupina osvobozena, 2. do 60 000,- osvobozena, ostatní do 30 000,-
otevřený – neomezené vydávání časově ani množstevně; podílník má právo zpětného prodeje (povinnost společnosti),
do měsíce od požádání za NH
uzavřený – limity – počet / doba; není zpětný prodej; v ČR všechny přeměněny na otevřené do 2003

ve světě – aktivní: portfolio spravuje jen sponzor, provize vyšší (od 1%)
pasivní: sponzor nakoupí CP, uloží v bance, ta přebírá úlohu správce majetku;
bankovní emisní majetkové listy – sponzor je prodá 3. os.

členění dle investiční strategie: časový horizont – příjmové (max. roční příjem – důchodové)
růstové (preferuje růst tržní ceny dlouh., neposkytuje roční výnos)
obor investování – textilní, zemědělské; region
zastřešující – cílem sdružit menší fondy
zelené – působí společensky odpovědně, příroda, zdraví, malé zisky; penzijní

Ochrana investorů – státní opatření:

IF nesmí uvádět nepravdivé informace, kontrola státu, dohled nad činností, povolení k činnosti, průběh kontroluje depozitář (B), oddělovat majetek investorů od M zakladatelů, investovat do bezpečných obchodů, informační povinnost (o hospodaření, závěrky), povinnost mlčenlivosti + omezení účasti některých osob v organizaci

INDIVIDUÁLNÍ INVESTOVÁNÍ

stavební spoření
základní principy – zákon o státní podpoře a stavebním spoření, zákon o B
uzavírá se na 6 let, při výběru dříve není podpora; plyne z částky, která byla za rok uložena (15%, max. 3000,--);V se nedaní, po 6 letech lze použít úvěr na cokoli; úroky lze odečíst ze ZD, možno více spoření ale jen 1 podpora (mimo dědictví)
účastník – FO z ČR, PO bez podpory
smlouva – písemná, úročení 3-5%, rozdíl úroku z vkladu a úvěru max. 3%
cíl – podpora bytové a soc. politiky; využít na bytové účely, v zákoně možnosti: získání bytu, výstavba, koupě stavby, koupě
pozemku na stavbu, rekonstrukce bytu, úprava nebytového prostoru na bytový (pouze pozemky a byty v ČR)
všeobecné podmínky – pravidla každé spořitelny, každá svou speciální nabídku
druhy smluv a podmínky uzavření, výše úroků z vkladu a úvěru, postup při poskytování úvěru, při vrácení vkladu při zániku spořitelny

KOLEKTIVNÍ INVESTOVÁNÍ:

předmětem IF, týká se společností vznikající ve světě před 20 lety, u nás po r. 1990
cílem alokace prostředků – investování jiným způsobem; stojí na úrovni jiných institucí; IF se zaměřují na CP (akcie, obligace)
ČR – 1994 přes 500 fondů, specifický způsob podnikání (zákon o kolektivním investování)
předmětem získávání prostředků, alokace s cílem rozptýlit rizika a dosáhnout požadované výnosnosti
omezení dle zákona: získávat prostředky vydáváním kmenových akcií, ale ne prioritní a zaměstnanecké, nesmí získávat
peníze jinou podnikovou činností než je KI, nesmí emitovat dluhopisy
výjimka – podílové fondy mohou získávat prodejem listů
omezení alokace – investiční společnosti a IF používají prostředky na nákup CP, jeden emitent nesmí tvořit více než 10%
majetku fondu; nemůže koupit více než 20% hodnoty CP vydaných 1 emitentem
výhody: ve velkém se lépe hospodaří – úspory;
IS zajišťuje diversifikaci s nižšími N na jednotku investice
úspory na profesionálním managementu
podléhá státnímu dozoru a kontrole ze strany depozitáře (banka)

Nevýhody: poplatky za správu ...

nevýhody: poplatky za správu vložených prostředků (2% z vkladu), možnost krachu společnosti
typy IF:
IS – obchodní společnosti, předmětem KI ze zákona, může spravovat majetek IF (PF) = vnitřní investiční fond IF; není PO, pouze se zde soustřeďuje cizí majetek – podílníci
IF – samostatná PO, předmětem KI, právní forma a.s.; soustřeďuje peníze – jeho majetkem; součástí podílové fondy
investoři PF – společníky (mají práva na řízení společnosti), podílník PF – nemá právo na řízení, společník – právo řízení
majitel = podílník, vlastní podíl majetku, podílí se na výnosech; nepodílí se na rozhodování o činnosti;
právo na výnos, o výplatě rozhoduje statut: v majetku fondu (zvýšení podílu); výplata majiteli; kombinace (o formě rozhoduje společnost)
vznik: povolení MF – požadavky: rozhodnutí o vzniku orgánem, přijetí statutu podílového fondu, schválení emise MF
vznik při zakládání společnosti – žádost o vydání listů součástí návrhu na povolení vzniku společnosti (po vzniku – samostatně)
převod: zaknihované registrací u střediska CP; listinné na jméno rubopisem (indosament), na doručitele fyzickým předáním

Splácení: na konci měsíce celou ...

Splácení: na konci měsíce celou částku nebo dohodnutou min. splátku (10%); nekonečný úvěr – revolvingový
Placení: 1. ověření = autorizace – obchodník kontroluje peníze na účtu, dnes automaticky (terminál on-line)
2. přenos transakce do clearingového systému – zúčtovacího
3. zúčtování plateb – zatížení účtů částkami zúčtovanými B
Ztráta karty: ohlásí se 0,01%, informovat, blokace účtu, nesdělovat PIN, před očima platit
Zamykání: 100% funguje u magnetických, pouze u E-banky (telefon, SMS, internet) Kč 2,90
Bankomaty
náklady: investiční (pořízení až 1mil. na 1 ks); komunikační (10-30%); přímé (ověřování karet); ostatní (pronájem, údržba)
poplatky za použití: vyšší u konkurence, rozhoduje Sdružení pro platební karty
provoz zajišťuje MUZO (16-ti bankám)

finanční arbitr – 2003 u nás, přijímá stížnosti lidí týkající se PK, řeší spory klientů s B týkající se převodů do 50 000,- EUR;
dohlíží na dodržování lhůt v přeshraničním platebním styku

Klasická PK nižší třídy – i mezinárodní, ...

klasická PK nižší třídy – i mezinárodní, široká veřejnost, nízké poplatky (300,- / měs)
střední – stříbrné, zlaté (u nás 80 tis. lidí, 3000,- / ročně); platinové (u nás první Živnostenská banka, 95 lidí)
zlaté – exklusivní služby, cestovní pojištění do 5 mil., pojištění zavazadel, slevy v hotelích, VIP salonky na letišti
nejvyšší - diamantové

budoucnost: Pre Paid Card – přeplacená přenosná; Side Card – doplněk, přívěsek na klíče, nelze do bankomatu
Card mc2 – zaoblený roh, módní doplněk; Cash back – nákup + výběr v hotovosti
Money send – posílat peníze z karty na kartu

v ČR nejvíce Master Card, Visa, AE, Dinners; fotka – jediná City bank
200 000 karet na trhu (2003), před 5 lety 5 000; 49% ČS, 18% KB, 17% HVB, 12% City

Individuální investování

účet (magický 3-úhelník)
v ČR: stavební spoření 54%; běžné účty 47%; doma 38%; vkladní knížky 37% (2,3 mil, 167 mld Kč); životní pojištění, penzijní,
kr. term. vklady; nemovitosti, uměl. hodnoty, CP, zlato

Druhy podle zápisu na kartě:

druhy podle zápisu na kartě: magnetické (PIN – paměťové, neinteligentní), chipové – umožňují změnu dat
laserové – optické; reliéfní
internetové karty: virtuální (čísla a kódy přidělené klientovi – ne PIN ani číslo karty)
plastické – pouze GE, obsahuje číslo, ani neplatí v obchodech, limity pro denní (týdenní) nákupy, dá se měnit
elektronická peněženka: chipová předplatní karta, malé částky, nepotřebujeme pin, dobíjí se, účet zatížen jednorázově
výhody: pro držitele – jednoduché použití, dostupnost prostředků, zúčtování s časovým odstupem, vyšší bezpečnost,
úspora času a poplatků, osobní prestiž, doplňkové služby
pro obchodníky – zvýšení obratu, prestiž X zvýšení N pro malé obchody (půjčení terminálu 3% z částky)
pro banky – nižší koloběh hotovosti (úspora N); poplatky z užití
nevýhody: technické závady bankomatů, denní limity;